Litvínov - V základní škole Jeřabinka se děti učí podle principů waldorfského školství. Po absolventech waldorfských škol je ve vyspělých zemích vysoká poptávka.
Zakladatelka školy advokátka Zuzana Štěpánová měla už při zakládání mateřské školy jasný cíl, aby děti z mateřské školy mohly pokračovat na waldorfské základní škole. „Nebyla to jednoduchá cesta, ale díky úsilí řady lidí se nám dosáhnout cíle podařilo. Od 1. září 2018 otevíráme 1. a 2. třídu v naší škole, která je od tohoto data zařazena do sítě škol registrovaných MŠMT,“ potvrzuje Zuzana Štěpánová.
Jeřabinka si za své čtyřleté působení v Litvínově našla celou řadu podporovatelů. Podporu vzniku nové základní škole vyjádřilo i vedení města. „Zvýšený zájem rodičů o tento typ pedagogiky jsme zaznamenali už u předškolního vzdělávání. S otevřením základní školy se tak rozšíří možnost výběru, kam mohou rodiče své děti při plnění povinné školní docházky směřovat, což se může kladně projevit ve snížení odlivu mladých vzdělaných lidí a jejich rodin z města i z regionu. Nezpochybnitelným přínosem je i smysluplné využití několik let prázdné budovy bývalé školy ve Sklářské ulici,“ říká místostarostka Erika Sedláčková.
Základní škola Jeřabinka sídlí ve Sklářské ulici v Hamru, v budově bývalé Euroškoly. Už nyní se v ní učí současní prvňáčci. Jak je to možné? „V minulém roce jsme čelili situaci, kdy ministerstvo řadě nově vznikajících škol neumožnilo registraci, a to z různých důvodů. Nechtěli jsme se ale vzdát, a tak první třída v tomto školním roce fungovala dočasně jako komunitní škola, děti byly formálně domácími školáky. Rodiče našich prvňáčků zažádali o individuální vzdělávání. Všichni prvňáčci jsou zapsáni pod ZŠ Bečov, v jejíž režii také probíhá pololetní přezkušování. Fakticky škola funguje jako každá jiná, rodiče ani děti tento zvláštní režim nijak nepociťují,“ vysvětluje zřizovatelka školy, jak se s byrokracií, s níž bojují i desítky jiných rodičovských uskupení, pro tento akademický rok vypořádala.
Každá překážka se ale dá dobrým přístupem přetvořit v pozitivní zkušenost. „Pro děti bylo přezkoušení, které je v rámci domácího vzdělávání povinné, malou slavností. Paní ředitelka spolu s paní učitelkou z bečovské školy přijely přímo za dětmi do jejich třídy. A přestože přezkoušení mělo trvat jen chvíli, strávily s dětmi nakonec celé odpoledne. Děti pečlivě prošly vše, co se za půl roku naučily, svěřovaly se, co je právě jim ve škole nejmilejší. Každou stránku s novým písmenkem, pohádkový příběh, který jej provázel, první napsané řádky, matematické příklady, vše podrobně vysvětlovaly a svými epochovými sešity listovaly s neskrývaným nadšením. Pro mě bylo zadostiučiněním sledovat, že je paní ředitelka pozitivně překvapená, jak moc toho děti zvládly,“ popisuje svoji první zkušenost s přezkoušením dcery Miloš Soukup.
A protože od 1. září 2018 získala škola registrací MŠMT statut běžné základní školy, přezkušování už nebude zapotřebí.
Zápis do první třídy Jeřabinky se uskutečnil v řádných termínech, které vyhlásilo město Litvínov. Do první, ale i do druhé třídy, je však možné zapsat dítě kdykoliv, a to až do naplnění kapacity dvanácti dětí. „Právě fakt, že je ve třídě málo dětí, byl pro mě jedním z nejdůležitějších při výběru školy pro syna. Základní školy se sice snaží výuku přizpůsobovat současným poznatkům, jenže ve třídě s pětadvaceti žáky těžko můžete razit individuální přístup,“ podotýká maminka budoucího prvňáka Jitka Pavlíková.
Litvínovská Jeřabinka tedy do svých řad uvítá v září nové prvňáčky a také už druháčky. Rodiče společně s dětmi se po předchozí domluvě mohou přijít podívat přímo do výuky. Řadu informací naleznou zájemci na webu www.skolajerabinka.cz, a na facebooku.
„Plný provoz školy připravujeme velmi důkladně a již nyní se začínáme připravovat na očekávánou návštěvu České školní inspekce, která je podmínkou financování části mzdových nákladů školy ze strany kraje. Na rozdíl od situace před třemi lety, si nyní umíme dobře představit, co všechno taková inspekce obnáší, protože v mateřské škole už jsme při ní obstáli“, dodává Leona Gergelová, ředitelka školy.
Děti se učí těm věcem, na něž jsou zralé
Jitku Pavlíkovou a i další rodiče pak taky zaujal fakt, že v zahraničí, kde mají waldorfské školy už tradici, firmy při výběru nových zaměstnanců sahají mezi uchazeči právě po absolventech waldorfských škol. Automaticky u nich předpokládají kreativitu, smysl pro týmovou práci i schopnost řešit nenadálé situace či problémy.
Zkušenosti rodičů současných prvňáčků vyvracejí názory odpůrců soukromých škol tohoto typu. „Často slýchám, že škola, kde si děti pořád hrají, je vůbec nepřipraví na život. A moje zkušenost? Ano hrají si – tedy oni to považují za hru, já a každý dospělý z toho však na první pohled pozná, kam hrou směřují a co se tím učí. Další jednoznačná výhoda je malý počet dětí ve třídě. Paní učitelka má tak na každého spoustu času. Kolikrát se dostane žák ve třídě pětadvaceti dětí ke slovu?
Rozhodně ne tak často, jako když jich je tam o polovinu méně. A ještě se nám nestalo, že by při vyučování děti něco nestihly. Proto také mají děti domácí úkoly jen občas a proto, aby si lépe všímaly svého okolí (třeba zbarvování listnatých stromů na podzim), nebo si obstaraly přírodniny k pracovním činnostem, nebo procvičovaly tzv. jednotažky (pro předmět kreslení forem, pozn. red.) zábavně se všemi členy rodiny. Děti se na takovéto úkoly těší a stejně se těší i do školy“, vysvětluje další z maminek dětí, Lenka Trojanová. „Zatím se nám nestalo, že by se synovi ráno do školy nechtělo, a to považuji za jeden z nejdůležitějších předpokladů pro úspěšné učení. Aby se nadšení, s nímž jde dítě první den do školy, kdy nastupuje tu úžasnou dobrodružnou cestu za poznáním, vinou nešťastně zvolených vyučovacích metod nebo tlaku „okolností“ nevytratilo. Je pro mě důležité, že synovi vedle školy zbývá čas na jeho záliby a sport, chceme s manželem, aby rozvíjel svoje silné stránky, abychom náš volný čas vynakládali na posílení toho, v čem je dobrý, a co ho baví. Tím, že ho ale baví i škola, máme jistotu, že bude mít také potřebný rozsah vědomostí, aby se jednou mohl svobodně rozhodnout při volbě své profese,“ myslí si manželé Štěpánovi, jejichž syn je také prvňákem.
„Nesmírně důležité je slovní hodnocení dětí, poměřování jejich úspěchů a dosaženého pokroku s jejich vlastní startovací čárou na začátku školního roku. Každé dítě dělá pokroky, ovšem škála pěti známek toto často ani nemůže postihnout. Známkování bere dětem chuť učit se, motivací je pouze dostat dobrou známku, učíme je učit se pro známku, nikoli pro sebe. Pro mě, jako pedagoga, je udělování takového demotivujícího hodnocení dětem velmi frustrující,“ dodává Michala Kovaříková, třídní učitelka budoucích prvňáčků.
Waldorfská pedagogika velice pečlivě pracuje s dovednostmi, které jsou každému dítěti vlastní v určitém a individuálně různém věku. Je to patrné už ve školkách – zatímco děti s učitelkami zvládají spočítat, kolik jich přišlo ten den do třídy a zda je více holek či kluků, nikdo po nich nevyžaduje, aby psaly. Je to logické. Nejsou na to ještě připraveny. „Tento rozdíl je patrný ještě i v první třídě, proto v prvním ročníku waldorfské školy postupují v matematice velice rychle. Obecně platí, že znalostmi děti v první třídě waldorfské školy předčí vrstevníky v matematice, naopak čtení a psaní psacích písmen nastupuje později, a to podle vyzrálosti dětí,“ dodává Zuzana Štěpánová a dále doplňuje, že tento poznatek je dnes obecně uznáván, pracují s ním také pedagogicko-psychologické poradny. Psaní se procvičuje velice intenzivně v předmětu, který se nazývá Kreslení forem. Docílí se tím odlehčení ruky, jistoty a správného úchopu. Teprve když mají děti toto zvládnuto, přechází se k psaní psacího písma. „Tiskací formu se už samozřejmě učí v první třídě, s tím i samo přirozeně přichází čtení,“ dodává Lenka Walterová, učitelka současných prvňáčků. Zajímavý poznatek ke čtení a psaní podotkl při své přednášce o waldorfském školství i ředitel karlovarské waldorfské základní školy Wlaštovka Jan Strejcovský: „Když se děti učí nějakou věc ve chvíli, kdy jsou na to mentálně i fyzicky vyzrálé, předchází se různým poruchám. V naší škole nemáme jediného žáka, který by měl dysgrafii, dyslexii či dysortografii“.
Hbité prsty, bystrý úsudek
Co je ještě typické pro waldorfské školství? Důraz na rukodělné práce a uměleckou činnost. Zatímco státní školy se v současné době opět snaží navrátit k předmětům, jako jsou pracovní dílny, ve waldorfských školách je tato příprava nedílnou součástí běžné výuky. Nejde však primárně o to vyučit dětmi řemeslu. „Veškeré rukodělné aktivity slouží k lepšímu propojení pravé a levé mozkové hemisféry a podporují nejen motorickou zručnost, ale také schopnost učení, rozvoj intelektu a především vyvážený rozvoj celistvé osobnosti dětí. Tyto činnosti svým charakterem pomáhají a učí koncentraci, trpělivosti, rozvíjí v dětech vlastnosti a dovednosti, které bohatě využijí v dalších letech studia,“ vysvětluje zřizovatelka Štěpánová.
O trpělivosti při ručních pracích se zmínil při přednášce i Strejcovský: „Představte si neposedného kluka, který právě dopletl ponožku na čtyřech jehlicích, stálo ho to spoustu dřiny. A v tu chvíli si uvědomí, že zdaleka nemá hotovo. Aby to k něčemu bylo, musí uplést ještě druhou!“
Nejde však jen o ruční práce, současní prvňáčci se učí například první činnosti typické pro řezbáře. Jeřabinka navíc plánuje vybudovat plnohodnotnou dílnu ve škole. „Bez získání manuální zručnosti a bez uvědomění si vlastních dovedností a schopností je velmi těžké vybrat obor, ve kterém se chci učit a později v něm také pracovat. Proto čím více se o sobě děti v rámci základní školy dozvědí, a to včetně svých silných i slabých stránek, tím přesněji jsou schopni vybrat si svoji vzdělávací cestu a obor, ve kterém mohou být úspěšní, a nalézt dobré uplatnění. Každý z nás touží po úspěchu a životním naplnění, je pro nás důležité zažívat úspěch ve své profesi. Je však naivní očekávat, že všichni studenti dokončí úspěšně odbornou školu, pokud skutečné zaměření profese a svoje dispozice pro zvládnutí oboru zjistí často až v průběhu studia. Proto je třeba propojit svět poznání a vzdělání s praktickým světem skutečného reálného života, který je za dveřmi škol. Je také třeba počítat s tím, že změny profesí budou vlivem rychlosti nastupujícího nárůstu technologií v životech našich dětí mnohem častější, než nyní. Tedy vědět co umím a co mohou u sebe rozvíjet,“ konstatuje Helena Malíková, která je odbornou poradkyní a členkou několika odborných iniciativ, které podporují včasné reakce školství na změny a potřeby zaměstnavatelů tak, aby ze škol vycházeli studenti připraveni na trhu práce.
Důraz na rukodělnou výchovu se líbí i Jitce Pavlíkové, včetně toho, že při waldorfské výuce se chlapci a děvčata nerozdělují, učí se společně. „Číst, psát, počítat – to umíme všichni, ať jsme chodili kamkoliv. Když ale přemýšlím, co jsem si odnesla ze základky navíc? V osmé a deváté třídě to bylo šití, zatímco kluci měli perfektně vybavené dílny. Nejdřív jsem se rozčilovala, proč jako studijní třída budeme šít. O rok později, když jsme měli místo dvou už jen jednu hodinu šití, jsem naopak nadávala, proč nám jednu hodinu ubrali. Měli jsme skvělou učitelku, řekla, že budeme šít, co chceme. Takže jsme šili šaty, sukně, halenky. Když jsem pak na gymnáziu chodila do tanečních, šila jsem si něco nového na každou lekci a i teď se mi šití hodí,“ vzpomíná Jitka Pavlíková na svá školní léta.
Umělecká činnost u dětí rozvíjí kreativitu a pomáhá lidem vyrovnávat se se stresem, či mu předcházet. „To jsou zkušenosti, které zatím můžeme mít zprostředkovaně ze zahraničí, kde waldorfské školy působí už desítky let. Je už všeobecně známo, že psychika je úzce propojena s tělem. Neustálý stres se zákonitě podepisuje i na zdraví. Proto je důležité učit se už od dětského věku umět se svojí psychikou a temperamentem pracovat a i to je běžnou součástí waldorfské výuky,“ vysvětloval při nedávné přednášce Strejcovský.
Jako v ostatních základních školách i v Jeřabince funguje školní družina. Od září na žáky čeká v rámci družiny opět řada aktivit jako je jóga pro děti, balet, vaření, přírodovědný kroužek, práce se dřevem či muzicírování. Nad rámec družiny se pak nejen žáci z Jeřabinky mohou přihlásit do kroužku orientačního běhu, který bude probíhat každý čtvrtek odpoledne od 16 hodin, a pro školkové děti už tradiční hudební kroužky. „V družině děti také zahradničí. Je hezké pozorovat, jak jim roste na zahradě osada domečků pro skřítky. A brzy také vyrobí hmyzí hotel, žížaliště a domeček pro motýly,“ těší se Aneta Soukupová. Na zahradě i ve škole se projevuje úzká propojenost školy a rodičů, a tak nepřekvapí, že velká část prací při budování školní přírodní zahrady leží právě na rodičích.
I když je tedy výuka oproti státním školám v něčem jiná, rozhodně splňuje požadavky Rámcového vzdělávacího programu, který je závazný pro státní i soukromé základní školy bez rozdílu. Za srovnávací ročníky na prvním stupni se považují třetí a pátá třída. Přechod mezi běžnou základní školou a waldorfskou či naopak není tedy problémem. „Starší děti při přechodu na waldorfské školy překvapuje, že se po nich vyžaduje iniciativa, že je běžné se ptát a že musí umět spolupracovat s ostatními. I oni si to brzy osvojí. Menší děti se adaptují opravdu rychle,“ má zkušenosti ředitel karlovarské Wlaštovky.
Co ale bylo hnacím motorem pro zakladatelku školy Zuzanu Štěpánovou? „Radost z učení se, vlídné a laskavé prostředí, respekt, morální hodnoty, prožitkové učení, harmonické mezilidské vztahy, to jsem chtěla pro svoje děti. Sama jsem byla bezproblémovým žákem i studentem, na 2. stupni jsem navštěvovala základní školu s rozšířenou výukou přírodovědných předmětů, tehdy jsme všichni premianti povinně absolvovali olympiády, kde jsme často uspěli. Málo si ale pamatuji, přestože jsem studovala se skvělými výsledky. Díky rozšířené dotaci hodin na přírodovědné předměty nezbyl ve výuce čas na rukodělné činnosti, dnes mi taková forma odreagování chybí, protože stále pracuji v intelektuálně náročné profesi. Vždy jsem však měla štěstí na inspirující učitele, jak na základní škole, tak především na gymnáziu v Boskovicích. Díky nim mi zůstala radost z učení a neutuchající touha po vzdělání.“
Ostatně význam inspirace, nikoli motivace, potvrzuje i Jan Mühlfeit, o jehož úspěšnosti ve světovém měřítku nikdo nepochybuje (Jan Mühlfeit je jediný Čech, který se dostal do vedení IBM, poté co z vedení firmy odešel, začal vést semináře osobnostního růstu a pracoval mj. jako poradce finského ministra školství, spolupracuje se zahraničními univerzitami atd.). Přesto právě on tolik zdůrazňuje krátkodobost motivace před nevyčerpatelností inspirace, a často hovoří o rozvoji jedinečného potenciálu každého jednotlivce. V tom se shoduje i s Marianem Jelínkem, který byl koučem nejlepších sportovců včetně Jaromíra Jágra): „Každé dítě by mělo dostat maximální podporu v tom, v čem je dobré, a maximální zázemí objevit svůj talent, ve kterém pak může zářit“. Právě proto, že Jan Mühlfeit má k dalšímu směřování českého školství mnohé co říct, byl jedním z hlavních hostů konference pod názvem „Klíči k rozvoji“ pořádané Mgr. Helenou Malíkovou, jednou ze spoluzakladatelek školy Jeřabinka. „Konference byla věnována novým vzdělávacím postupům a měla zejména za cíl posílit postavení učitele ve společnosti. V naší vzdělávací cestě je totiž klíčová osoba pedagoga. Osoba učitele, který nás svou osobností a správným přístupem nasměruje k využití našich talentů a rozvoje potenciálu, který každý z nás v sobě máme“, říká Helena Malíková a doplňuje: „Rozvoj potenciálu celé společnosti má vlastně v rukou pedagog a jím zvolený vzdělávací přístup ke každému jednotlivci. Pedagogika s waldorfským zaměřením má v tomto ohledu mnoho pozitivních postupů.“
