ČR - Přinášíme další díl šestidílnéhovzdělávacího seriálu o tzv. energetické gramotnosti – ENERGOcast. Tentokráte si posvítíme na emisní povolenky. Proč emisní povolenky vznikly? Opravdu zdražují energie? Jaký je jejich účel, kdo s nimi obchoduje a jak se jejich cena bude dál vyvíjet? Seriál o energetické gramotnosti pro každého vznikl ve spolupráci Ekologického centra Most a Severní energetické.
Co jsou to vůbec emise?
Emise jsou látky, které se vypouštějí přímo ze zdroje do ovzduší (například komín průmyslové továrny). Jejich množství se udává v mg/hod., mg/měsíc, mg/rok. Je udán emisní limit, který nám vyjadřuje nejvyšší přípustné množství znečišťujících látek vypouštěných ze zdroje do atmosféry.
Emisní povolenky
https://www.youtube.com/watch?v=T3qmHFQnHYM
Emisní povolenky jsou nástrojem, který si klade za cíl snížit emisi skleníkových plynů v Evropské unii, zejména CO2. Systém emisních povolenek byl reakcí na Kjótský protokol, ve kterém se vybrané státy domluvili na společném snížení emisí skleníkových plynů a rozdělení emisní kvót na vypouštění uhlíkových emisí. EU v roce 2005 zavedla tzv. Evropský systém obchodování s emisemi (European Union Emission Trading Scheme – EU ETS). Hlavním cílem bylo snížit emise oxidu uhličitého. Emisní povolenky jsou v podstatě daní za znečišťování životního prostředí. Vznikly kvůli hrozbě v podobě oteplování planety a změny klimatu. V Evropě mají být jedním z nástrojů, jak do roku 2030 snížit emise CO2 o 55 % procent v porovnání s rokem 1990. Tento cíl je nyní ještě upravován v rámci Zelené dohody pro Evropu.
Jaká je jejich funkce?
Emisní povolenky mají vytlačit vysoce emisní zdroje energie, jako je např. uhlí a motivovat firmy i státy k investicím do moderních technologií šetrných k životnímu prostředí. Těm, kdo povolenky vzhledem k vypouštění emisí do ovzduší potřebují, se zvedají výrobní náklady, které následně musí promítat do cen svých služeb či produktů. Tím si oproti bezemisním formám podnikání snižují konkurenceschopnost – při využívání bezemisních zdrojů nejsou povolenky vůbec potřeba.
Už jsme psali
Kde se povolenky berou a kolik jich je? Emisní povolenky každým rokem vydává Evropská unie v určitém množství, přičemž tento emisní strop se rok od roku snižuje. V roce 2013 bylo vydáno přes dvě miliardy emisních povolenek, od té doby se počet vydaných povolenek každým rokem snižoval o 38 milionů. Tím má být zajištěno snížení emisí alespoň o 21 % oproti „startovacímu“ roku 2005.
Jak jsou povolenky přidělovány a proč?
Na každý kalendářní rok obdrží každý podnik zahrnutý do systému množství emisních povolenek určené MŽP. Po skončení vykazovaného období (roku) musí zpět na účet státu převést množství povolenek odpovídající skutečnému množství emitovaného CO2.
Která odvětví jsou do systému zahrnuta?
Systém pokrývá zejména větší zdroje v energeticky náročných odvětvích (celkem téměř 11 000 zařízení), a to:
- elektrárny s tepelným příkonem nad 20 MW,
- ropné rafinérie,
- koksovny,
- železárny, ocelárny,
- cementárny
- a některou další průmyslovou výrobu.
Kromě toho zahrnuje přibližně 600 provozovatelů letadel v rámci EU. Souhrnně pokrývá přibližně 38 % emisí skleníkových plynů v EU, kromě emisí CO2 jsou zahrnuté také emise oxidu dusného a emise zcela fluorovaných uhlovodíku.
Kdy je možno s povolenkami začít obchodovat? V momentě přidělení povolenek se tyto stávají majetkem podniku a ten je může volně prodávat či nakupovat v rámci celé EU. Důležité je pouze to, aby měl dostatek povolenek v momentě, kdy mu vznikne povinnost odevzdat potřebné množství zpět státu.
Kdo dostává emisní povolenky bezplatně?
V letech 2013–2020 bylo bezplatně přiděleno cca 43 % povolenek, především pro emisně intenzivní průmyslová odvětví. Zbylých 57 % bylo určeno k vydražení (skutečný počet vydražených povolenek byl však nižší). Bezplatné emisní povolenky jsou určeny takovým odvětvím hospodářství, ve kterých by bylo snadné přesunout výrobu do zemí, kde nejsou emise skleníkových plynů omezovány. Při důsledném uplatnění dražby povolenek by tak mohlo docházet k odlivu výrobních závodů z EU a navýšení emisí v jiných zemích. Množství bezplatně přidělovaných povolenek je postupně snižováno a například výroba elektřiny již není pro přidělování bezplatných povolenek způsobilá od roku 2013 (nicméně některé státy, včetně České republiky, si vyjednaly výjimku z tohoto pravidla až do roku 2019).
Vyplatí se emisní povolenky podnikům prodávat?
Prodej přebytečných povolenek znamená pro podnik dodatečný zdroj finančních prostředků. Pokud podnik obdrží od státu na daný rok více povolenek, než ve skutečnosti emituje CO2 (což je v ČR velmi častý případ), pak je výhodné právě tyto nevyužité povolenky prodat na trhu. Prodej je možno realizovat na evropských energetických burzách prostřednictvím specializovaného brokera.
Jaká je podoba a jak probíhá evidence emisních povolenek?
EUA mají formu elektronického zápisu na účtu podniku vedeném v národním registru povolenek. Povolenky nejsou vydány na jméno podniku, proto může docházet k prodeji a nákupu libovolnému subjektu.
Jak jsou vykazovány emise?
V průběhu roku se vede evidence vypouštění CO2. Po skončení vykazovaného období se vypracuje roční výkaz emisí, který je po schválení nezávislým verifikátorem odeslán Ministerstvu životního prostředí. Následně je třeba převést odpovídající množství EUA na účet státu.
Jaký prospěch budou mít z obchodování s emisemi společnosti?
Představme si například, že máme společnosti A a B, z nichž každá vypouští 100 000 tun CO2 ročně. Vláda dá každé 95 000 povolenek na emise, přičemž jedna povolenka představuje právo na vypuštění 1 tuny CO2. Ani jedna společnost tedy nemá všechny emise pokryty. Na konci každého roku musí společnosti vyřadit počet povolenek odpovídající emisím vypuštěným v průběhu uplynulého roku. Společnost A i B musejí pokrýt 5 000 tun CO2 a k tomu mají dvě možnosti. Buď mohou o 5 000 tun snížit své emise nebo mohou na trhu nakoupit 5 000 povolenek. Aby se mohly rozhodnout, kterou možnost zvolí, porovnají náklady na snížení emisí o 5 000 tun s tržní cenou povolenek.
Řekněme, že tržní cena povolenky je například 10 € za tunu CO2. Náklady na snížení emisí společnosti A činí 5 € na tunu CO2 (tj. jsou nižší než tržní cena povolenky). Společnost A sníží emise, protože je to levnější než nákup povolenek. Společnost A může emise snížit i o více než 5 000 tun CO2, například o 10 000 tun CO2 a přebývající povolenky prodat. Společnost B může být v opačné situaci: náklady na snížení emisí činí v jejím případě 15 € za tunu CO2 (tj. jsou vyšší než tržní cena povolenky), a proto namísto snižování emisí raději povolenky dokoupí.
Tuto skutečnost je důležité mít na paměti. Díky tomu jsou jako první sníženy emise tam, kde je to nejlevnější. Protože systém funguje v celé EU, budou společnosti vyhledávat možnosti nejlevnějšího snížení emisí v celé EU a zajistí, aby byly uskutečněny jako první. Právě díky této flexibilitě systému je obchodování s emisemi z hlediska vynaložených nákladů nejvýhodnějším způsobem dosažení daného cíle na poli životního prostředí.
Co se stane, pokud podnik nebude mít dostatečné množství povolenek pro vypuštěné emise?
Firmy zapojené do systému EU ETS jsou hlídány kontrolními orgány. Podniky musí monitorovat své emise a každoročně je posílat MŽP. Pokud hodnota vypuštěných emisí do ovzduší překročí hodnotu krytou povolenkami, firma si musí povolenky přikoupit, jinak je penalizována pokutou sto eur za tunu navíc vypuštěných emisí.
Jaké systémy ETS se používají mimo Evropu?
Zpoplatnění emisí skleníkových plynů není jen doménou Evropské unie – mnoho zemí světa má zavedenu uhlíkovou daň nebo systém emisních povolenek. Od svého spuštění se EU ETS stal inspirací pro mnoho dalších států a regionů ve světě. Obdobné systémy se dnes používají například v Číně (v některých městech ETS funguje od roku 2013, celonárodní systém byl spuštěn v roce 2021 a dnes je největším ETS na světě zahrnujícím zhruba 30 % čínských emisí). Obdobu EU ETS najdeme také v Austrálii, na Novém Zélandu, ve většině kanadských provincií, v některých státech USA a v dalších regionech. Některé státy zpoplatňují emise skleníkových plynů pomocí tzv. uhlíkové daně (carbon tax), která je dalším efektivním tržním mechanismem pro snížení emisí a může vhodně doplňovat ETS zahrnutím jiných sektorů (např. dopravy). Na celém světě dnes funguje přibližně 60 různých systémů zpoplatňujících emise skleníkových plynů, přičemž dvě třetiny z nich byly spuštěny v uplynulé dekádě.
Výhody a nevýhody emisních povolenek?
Výhody
EU ETS je tržní mechanismus, tj. rozhodování o emisích skleníkových plynů je z velké části ponecháno na samotných producentech. Elektrárny a další zařízení se podle aktuální ceny rozhodují, zda nakoupí emisní povolenky, nebo investují do snížení vlastních emisí. V kombinaci s omezováním celkového množství povolenek tak lze dosáhnout emisních cílů s nízkými dodatečnými náklady – a právě to je hlavní výhodou celého systému.
Finanční prostředky získané z dražeb povolenek je možné použít k podpoře inovací a ke klimatickým a energetickým účelům.
Dobře nastavené ETS systémy umožňují propojování s dalšími zeměmi (např. EU ETS je dnes propojen s obdobným systémem ve Švýcarsku a v budoucnu by měl být napojen i na nově vznikající britský systém). Tím dochází k vyrovnávání cen emisí z různých zemí a ke zvyšování efektivity systému.
Nevýhody
EU ETS nepokrývá všechny sektory, jež se podílejí na vypouštění emisí skleníkových plynů. Kvůli administrativní zátěži nelze efektivně zahrnovat malé emitenty skleníkových plynů (např. sektor dopravy), a proto některé evropské státy doplňují EU ETS o národní uhlíkové daně.
Přidělování bezplatných povolenek některým provozům. Během počátečních fází EU ETS nebyla k dispozici přesná data o skutečných emisích jednotlivých provozů, v některých případech tak mohl daný provoz zdarma obdržet vyšší množství povolenek, než kolik potřeboval (a přebytek následně se ziskem prodat). Tomu by mělo zabránit monitorování vypouštěných emisí a postupné omezování bezplatných alokací povolenek.
Budoucí ceny povolenek jsou nepředvídatelné, což komplikuje dlouhodobé plánování pro zahrnuté elektrárny a průmyslové závody. V reakci na nízkou cenu povolenek v roce 2013, která byla způsobena přebytkem povolenek v systému, zavedla EU tzv. Rezervu tržní stability (Market Stability Reserve), která dokáže výkyvy ceny částečně vyrovnávat. Přebytečné nevydražené povolenky byly postupně přesunuty do rezervy, ze které již nebudou draženy, avšak v případě nedostatku povolenek v systému mohou být později uvolněny. (Jinou možností, jak bránit přílišným výkyvům ceny, je stanovit minimální a maximální cenu povolenek. EU ETS tento přístup nevyužívá, některé jiné ETS systémy ve světě však ano.)
Proč by nás (vás) měly zajímat?
Emisní povolenky jsou určeny pro firmy, přesto mají dopad i na domácnosti dnes hlavně v podobě rostoucích cen elektřiny. Emisní povolenky jsou totiž jedním z cenotvorných faktorů při výrobě elektřiny.
Zjednodušený příklad…: Jedna vyrobená megawatthodina elektřiny se rovná jedné tuně vypuštěných emisí (tedy jedné povolence). Dnes stojí roční kontrakt elektřiny zhruba 200 eur za megawatthodinu. Cena paliva se u plynových elektráren pohybuje na osmdesáti eurech za megawatthodinu a k tomu se musí připočíst cena povolenky, která se dnes také pohybuje na úrovni osmdesáti eur, což dohromady dává eur sto šedesát. Zbylých čtyřicet eur pak tvoří pokrytí dalších nákladů (mzdy, voda…) elektráren spojených s výrobou jedné megawatthodiny elektřiny – a jejich marže.
Proč emisní povolenky rostou k rekordním hodnotám?
Za růstem cen povolenek stojí jednak postupné zpřísňování klimatických cílů a letos zejména vysoká poptávka po energiích v celém světě, v Evropě nevyjímaje. Po covidu se v podstatě najednou znovuotevřely továrny po celém světě, Německo se mezitím chystá na úplný odklon jádra, u Baltského moře, kde jsou nové offshorové větrné elektrárny, letos nefoukalo… To vše se projevuje nedostatkem elektřiny na starém kontinentě. V této souvislosti roste poptávka nejen po plynu, ale často se kvůli vyhnutí blackoutu musí zapínat „špinavé“ zdroje jako naftové elektrárny, se kterými se už nepočítalo. Tím se zvyšuje i poptávka po emisních povolenkách, což žene jejich cenu vzhůru.
Co čekat dál?
Dlouhodobější vývoj je těžké odhadovat, obecně ale smyslem povolenek není držet jejich cenu co nejníže, protože by přestala motivovat firmy k investicím do bezemisních technologií.
