Litvínov – Jeho portrét zdobí vstup do kulturního centra Citadela, kde sídlí i Základní umělecká škola Litvínov, do níž řadu let docházel. Nyní studuje na konzervatoři, diváci z celého Česka jej mohou znát z koncertů pro Světlušku. Ondřej Krejča propadl kouzlu hudby už jako malé dítě a přes svůj hendikep si žije svůj sen – hudba je jeho živobytím.
Představovat Ondru Krejču z Litvínova možná není ani nutné. Mladý nevidomý muzikant se nedávno přesvědčil, že většina lidí na Mostecku jej zná. Když přišel před obchodním centrem v Mostě o saxofon, sociálními sítěmi se tato zpráva valila jako lavina a už druhý den ráno jej kontaktovala nálezkyně. Osobně si svůj nástroj převzít nemohl, protože měl pracovní povinnosti.
Z Prahy jako každé pondělí přijel do Mostu, aby v kavárně v OC Central zpříjemňoval svým hraním večerní čas zákazníkům. „Hraji v Go café na saxofon či klavír, občas když začnou posluchači zpívat, tak se k nim samozřejmě přidám,“ potvrzuje Ondra Krejča. Do Mostu se vydává z Prahy, kde studuje na konzervatoři Jana Deyla. „Studuji ladění klavíru, čemuž bych se chtěl po studiích skutečně profesionálně věnovat. A samozřejmě dál i muzice,“ vyslovil své přání.
Jedno se mu už splnilo – Ondra Krejča zpívá v několika muzikálech. Není to dlouho, co si myslel, že s ohledem k tomu, že je nevidomý, to není možné. Náhoda tomu chtěla, že se na jedné svatbě, kde hrál, setkal s muzikálovým hercem Radimem Flenderem, který ho upozornil, že i on má možnost v muzikálu zpívat, a to ve sboru, který není na jevišti. „Od té doby jsem sledoval muzikálové konkurzy. Když vypsalo Hudební divadlo Karlín konkurz do muzikálu Slunce, seno, jahody, měl jsem další štěstí – přestože se to běžně nedělá, poskytli nejen noty, ale výjimečně i nahrávky. Okamžitě jsem se přihlásil a pověděl o tom tátovi, který se mnou do Prahy vyrazil,“ vzpomíná na osudový zlom své kariéry.
V porotě tehdy zasedl i Ondřej Brzobohatý. „Dozpíval jsem a zazněla věta, že děkují a případně se ozvou, tak jsem se smířil s tím, že z toho nic nebude, ale oni se pak skutečně ozvali,“ dodává Ondřej. Od té doby je členem souboru hned několika muzikálů hudebního divadla Karlín – zpívá v Alence v říši divů, Andělu páně, Sněhové královně a The Bodyguardovi (Osobní strážce). Nutno dodat, že svoji muzikálovou kariéru zahájil ještě v době studií na litvínovském gymnáziu.
Zkusit se musí všechno! Ondra sám o sobě říká, že je svým způsobem rocker. Foto: archiv Jany Krejčové
Do divadla v Karlíně to má z domova mládeže, kde bydlí díky studiu na konzervatoři, jen kousek. „Je to skvělé. Mám na muziku opravdu hodně času, protože ve škole mi uznali hodně předmětů z litvínovského gymnázia, kde jsem maturoval, takže se věnuji opravdu jen odborným předmětům,“ vysvětlil hudebník.
Pro někoho je možná překvapivé, že si zvolil právě obor ladění klavíru. Většina má Ondru spojeného právě se hrou na saxofon, či bubny. Další i s hrou na akordeon. „Začal jsem hrát ve třech letech na zobcovou flétnu, pak na klarinet, ale ten mě nezaujal, tak jsem přešel na saxofon. K tomu jsem si přidal akordeon a bicí. De facto jsem byl v zušce téměř pořád. Soukromě jsem chodil chvíli ještě na klavír, na který jsem se pak už učil sám,“ vzpomíná na své hudební začátky. Na bubny mohl hrát i díky tomu, že mu je zapůjčilo Docela velké divadlo Litvínov. „Herci z divadla mě podporovali už odmalička. Bubny byly součástí představení, které se v té době nehrálo, tak mi je poskytli,“ dodal mladý muž.
V dětství si užíval stejné radosti jako ostatní děti, ale hudba mu byla nejbližší. Foto: archiv Jany Krejčové
Na bicí si společně zabubnoval i s Davidem Kollerem. „David Koller je můj velký vzor, jednou bych chtěl být jako on – hraje na spoustu nástrojů, skvěle zpívá a skládá,“ prozradil Ondra Krejča. Díky koncertům pro Světlušku s ním vystupoval už dvakrát – nejprve v roce 2015 spolu hráli na bubny, o rok později s ním zpíval. V roce 2021 doprovázel zpěvačku Terezu Maškovou na saxofon. Na koncertech se Světluškou vystupoval i v dalších ročnících, ať už jako zpěvák nebo bubeník. „Miluji akce pro Světlušku, protože se tam jednak potkávám s přáteli, ale mohu se setkat i se slavnými osobnostmi, které mi v řadě věcí dokážou poradit,“ podotkl Ondra Krejča.
Rád také vzpomíná na kapelu, kterou měl na gymnáziu. „Hráli jsme krásné věci, třeba se nám poštěstí si spolu ještě někdy zahrát,“ uzavírá Ondřej.
Ani kytara mu není cizí. Foto: archiv Jany Krejčové
