Litvínov-Janov – Vila Libuše – historická stavba uprostřed vyloučené lokality Janov roky podléhala pozvolné destrukci a její budoucnost vypadala stejně smutně jako většiny tamních obyvatel. Přesto k tomu nedošlo. Naštěstí. Stavba a její rozlehlá budova během posledních dvou let ožila, stala se komunitním centrem – Sousedským domem, který nyní může bilancovat.
Ve středu 30. dubna se uzavře projekt spolku My Litvínov, díky němuž mohlo dojít ke zvratu osudu nejen samotné budovy, ale i mnoha osudů obyvatel janovského sídliště. „Když jsme uspěli se žádostí u Norských fondů, měli jsme nesmírnou radost, ale i na nás padla tíha obrovské odpovědnosti. Když nám přistála na účtu částka převyšující pět milionů korun, chvíli jsme tomu nechtěli uvěřit. Bylo to obrovské množství peněz," vzpomíná na první pocity Petr Globočník. S administrací projektu spolku pomohli pracovníci Ministerstva financí ČR. „Obrovsky si této pomoci vážíme. Byli úžasní, pomohli nám vypořádat se s covidem a chápali, že projekt se průběžně vyvíjí dle potřeb místních obyvatel, proto pomohli vyřídit řadu potřebných změn," vyjádřil svůj vděk.
Děti z janovského sídliště vnímají Sousedský dům a jeho zahradu jako bezpečné místo, kde se mohou scházet a trávit svůj volný čas. Foto: Spolek My Litvínov
Sám pochází z Janova, prošel si i obdobím, kdy k romskému obyvatelstvu po jednom bolestném incidentu měl velmi složitý vztah. To je dávno pryč, mezi Romy má opět obrovské množství přátel a místní komunitě se snaží pomáhat. Vilu koupil, v menší části vytvořil bydlení pro vlastní rodinu, zbytek budovy využívá spolek My Litvínov a místní komunita právě jako Sousedský dům. „Můžu říct, že jsem si jako sociální pracovník kdysi prošel naprostým vyhořením. Pak mi došlo, že jediným způsobem, jak této komunitě pomoci, je jim ukázat cestu, ale nechat je to udělat samotné," vysvětloval už při zahájení činnosti před dvěma a půl roky v Libuši.
Ve vile vznikla i zkušebna kapely. Než si kluci mohli do prostor nanosit aparaturu, byla nutnost přiložit ruce k dílu a prostory opravit. Foto: Spolek My Litvínov
Tahle cesta se místním líbí. Protože vila byla v dezolátním stavu, potřebovala nejprve opravy, aby v ní nejen děti, ale i dospělí mohli trávit plnohodnotně svůj čas. „Na nezbytné opravy budovy šla asi jedna pětina z dotace. Mnoho lidí, i místních, tady ale pomáhalo zcela dobrovolně, bez honoráře. Díky tomu si tady mohli udělat třeba zkušebnu kapely," vysvětlil Petr Globočník.
Vila Libuše prošla částečnou rekonstrukcí – podařilo se opravit 8 místností, vyměnila se okna, v přízemí se instalovala topná soustava. Foto: Spolek My Litvínov
Část budovy se i zateplila. Foto: Spolek Litvínov
Mezi řemeslníky našel spolek úžasné pracovníky, kteří dokázali zareagovat v případě nouze téměř okamžitě. Foto: Spolek My Litvínov
Ze zbytku peněz se hradily platy pracovníkům, kteří se místní komunitě dennodenně věnovali. „Dohromady šlo o tři úvazky, nicméně jsme díky tomu, že šlo o částečné úvazky, mohli zaměstnat více lidí. Z Norských fondů jsme dofinancovávali i jedno další pracovní místo, na něž nám dal část peněz úřad práce. Naše zaměstnankyně si navíc doplnila i požadované vzdělání," podotkl Petr Globočník. Možnost poskytnout zdejším lidem částečné úvazky byla dle něj ideální cesta: „Mají malé děti, potřebují se věnovat i rodině a mít možnost být v práci jen určitou dobu, je v takových případech ideální." Cílem bylo do Sousedského domu dostat i dospělé, aby se nestal jen takovým "odkladištěm dětí". A to se povedlo. Projekt pozitivně ovlivnil více 400 Romů a Romek.
V sousedském domě a jeho zahradě se za dobu trvání projektu konalo více než 300 volnočasových klubů. Foto: Spolek My Litvínov
Spolek uspořádal 75 workshopů, přednášek, kulturních a sousedských akcí. Foto: Spolek My Litvínov
Co se vlastně po celou dobu ve vile dělo? Kromě klasických volnočasových řízených aktivit je Libuše pro místní bezpečným místem, kde se děti, mladí i dospělí mohou scházet a věnovat se tomu, co je baví. Je zde zkušebna kapely, místnost, kde se schází příznivci deskových her, na zahradě jsou komunitní záhonky, také ale i ohradník pro slepice a kurník, spolek společně s místními postavil pec na pizzu, na zahradě vyrostlo kryté pódium. „Důležité je umět lidi spojovat. Místní se naučili, že si mohou přijít pro radu. Nic za ně ale nevyřizuji, jen jim ukážu cestu, případně dám kontakty, ale vyřídit si to musí už sami," vysvětluje Petr Globočník.
Součástí projektu byli od počátku místní obyvatelé ať už jako dobrovolníci, nebo jako zaměstnanci (2,65 úvazku). Do projektu se aktivně zapojilo více než 40 obyvatel Janova. Foto: Spolek My Litvínov
Ve vile je také komunitní šatník. Oblečení, ale například i aktovky do školy jsou k dostání za malý obnos. „Výtěžek pokryje náklady na údržbu oblečení, které se průběžně pere, žehlí...," podotknul Petr Globočník.
Co bude nyní, když je projekt u konce? Zavře se vila a místní o své útočiště přijdou? „Máme zajištěno financování do konce roku a ti lidé, kteří se o místní starali, zde budou většinou působit dál. Vyřešili jsme to tak, že jsme například ještě zkrátili úvazky, nebo někdo má nově třeba práci na dohodu. Hledáme samozřejmě cestu, jak získat další finance," nastínil Petr Globočník.
V rámci projektu vznikla také prorómská platforma regionu Mostecka, složená ze zástupců romských organizací, které spojily síly, aby řešily záležitosti, s nimiž se potýkají Romové v mnoha městech a zasadily se o posílení postavení Romů v regionu. Členové navzájem sdílí příklady dobré praxe a tyto dále prezentují veřejnosti, která se může dále inspirovat. Takovou příležitostí byla v neděli 28. dubna debata nazvaná “Jak na Janov”, kde hosté diskutovali, jak ulevit lokalitám a lidem zasaženým sociálním vyloučením.
Petr Globočník ale přiznal, že si je vědom jistých nedostatků: „Mrzí mě, že se mezi místními nepodařilo vzbudit zájem o místní politiku, jejímž úkolem je také řešení místních problémů a potřeb." Na to reagovala i místostarostka Květuše Hellmichová, která připomněla, že město zřídilo místní Osadní výbor pro Janov, jehož členové se v Janově pravidelně schází: „Byla buch moc ráda, kdyby na setkání chodilo více lidí, abychom místní problémy mohli řešit jako partneři, kteří chápou, že pomoc musí být oboustranná."
Přesně tento přístup si pochvaluje předseda chanovského spolku Ave Roma František Nistor. „My si velmi vážíme, že vedení Mostu s námi nejedná jako s klienty, ale jako s partnery. Pokaždé, když chtějí něco ohledně Chanova řešit, tak to s námi projednají, abychom dospěli ke shodě. To je cesta, která funguje. Ne, abychom něco dostali zadarmo – já říkám, že takový přístup Romy zničí, ale abychom cítili tu podporu a budovali to sami."
V neděli se uskutečnila závěrečná přednáška v Sousedském domě. Už dříve se zde konalo dalších 11 setkání platformy řešící lidskoprávní otázky lidí na Mostecku. Foto: redakce
