Litvínov - Ústavní soud zrušil části obecně závazných vyhlášek měst Litvínova a Varnsdorfu zakazující sezení na stavebních částech a předmětech, které k tomu nejsou určeny, takzvané tzv. „sedací vyhlášky“.
Plénum Ústavního soudu vyhovělo návrhům Anny Šabatové, veřejné ochránkyně práv, a zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení čl. 2 písm. c) a čl. 5 obecně závazné vyhlášky města Litvínova č. 3/2013, o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a zlepšení vzhledu města, a ustanovení čl. 2 písm. c) a čl. 5 obecně závazné vyhlášky města Varnsdorfu č. 2/2012, o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a estetického vzhledu města.
„Vyhlášky Varnsdorfu a Litvínova vlastně považují každého, kdo sedí venku jinde než na lavičce, už dopředu za vandala. To je absurdní a nepřiměřené. Sezení kdekoli není samo o sobě škodlivou činností a k vandalismu vůbec vést nemusí,“ vysvětluje ochránkyně svůj pohled na vyhlášky.
Z obsahu napadených ustanovení vyhlášek vyplývá zákaz sezení na stavebních částech, předmětech a zařízeních, nacházejících se na veřejném prostranství, které nejsou svou povahou k sezení určeny (palisády, zděné a betonové zídky, odpadkové koše apod.) a vlastník veřejného prostranství k sezení na nich neudělil souhlas, a dále zákaz sezení i na těch zařízeních, která sice svou povahou jsou k sezení určena, ale byla na veřejné prostranství umístěna bez souhlasu vlastníka prostranství.
„Rozhodně nechci obcím upírat právo určovat si, kde se sedět smí a kde ne. Dovedu si představit, že z nějakých důvodů zakážou sezení na chodníku na konkrétních místech, třeba na náměstí, před kostelem, před úřadem apod. Současně předpokládám, že na tato místa dají lavičky. Něco jiného je ale plošný zákaz pro celé město a pro všechny,“ nesouhlasí ochránkyně s nepřiměřeností omezení a vypočítává: „Když si venku sednete se zmrzlinou na schody, dopouštíte se přestupku. Když sedí student před školou na zábradlí, je to přestupek. Maminka hlídající své dítě na písku, u kterého není lavička, musí celou dobu stát, protože sednout si na zídku znamená dopustit se přestupku. Když se vám z horka udělá špatně a usednete na obrubu betonového květináče, i to je přestupek. Nic z toho přitom není vandalstvím."
Při přezkoumání obecně závazné vyhlášky Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, v jehož rámci posuzuje pravomoc obce k vydání obecně závazné vyhlášky, zda obec při jejím vydání nevykročila z mezí zákonného zmocnění, zda nezneužila svoji působnost či neporušila zákon, a konečně poměřuje obsah obecně závazné vyhlášky kritériem „rozumnosti“. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení neobstála již v druhém kroku tohoto testu, neboť byla zastupitelstvy měst přijata mimo věcnou působnost vymezenou jim zákonem. K dalším krokům testu tak nebylo nutné přikročit.
„Veřejná prostranství mají už ze své podstaty co nejvíce sloužit lidem. Mají to být místa, kde se lidé scházejí, baví se i odpočívají. Jen pak se dá mluvit o obcích jako o společenstvích. Spíš než přes zákazy sezení k tomu ale vede cesta přes dostatek laviček,“ uzavírá ochránkyně.
Pokud jde o otázku prevence před přestupky, kterou ve svém vyjádření akcentovalo město Litvínov, pak Ústavní soud upozorňuje na pravomoc strážníků obecní policie a příslušníků Policie České republiky, na základě které mohou tito použít přiměřeně k okolnostem odpovídající výzvy (jejíž neuposlechnutí je přestupkem), a tím předcházet případnému dokonání některého z přestupků, ke kterému by jednání „sedících“ osob bezprostředně směřovalo, a to v souladu s účelem citované právní úpravy.
