Most – Prostor před Městským divadlem v Mostě bude od zítřejšího dne opět o něco zajímavější. Do 3. srpna zde bude vystavena expozice regionální pobočky Paměti národa Severní Čechy, která přináší vzpomínky pamětnic a pamětníků na události 20. století, které pobočka dokumentuje v Libereckém a Ústeckém kraji pro sbírku Paměť národa. Jedním z dokumentaristů je oblíbený redaktor zpravodajství Českého rozhlasu Jan Beneš.
Osobnosti, které přibližuje tato výstava, spojuje krajina, lidé a novodobá historie severních Čech. Zlomové okamžiky 20. století se silně a neopakovatelně zapsaly do života pamětníků. Staly se součástí jejich osobního příběhu a individuální paměti.
Tito lidé pro Paměť národa otevřeně a vstřícně vyprávěli. O vzniku a zániku první republiky, o hrůzách holocaustu, o vybombardovaných městech, o poválečném násilí na ženách a dětech, o komunistickém puči a pracovních lágrech, o důsledcích invaze a normalizaci, ale i o enormních škodách na životním prostředí.
V rámci červnového natáčení v mobilním studiu Paměti národa v Ústí nad Labem se dokumentátoři seznámili s manželi Boženou a Stanislavem Kostihovými z Mostu a jejich životním příběhem. V minulosti projevili neobyčejnou odvahu tím, že podporovali komunistickým režimem stíhaného mosteckého kněze Radima Hložánka. Aktivně se zapojili do odboje vydáváním samizdatové literatury. Společně s dalšími disidenty se podíleli na tajném šíření nepovolených textů, které nabízely alternativní pohled na politickou situaci a lidská práva. Při přechodu k demokracii se manželé Kostihovi angažovali v politickém životě. Stali se členy Občanského fóra (OF), hnutí, které sehrálo klíčovou roli při demokratické transformaci Československa. Svědectví jako ta jejich, přináší důležitou informaci o odvaze a odhodlání lidí, kteří zůstali pevní a věrní v dobách, kdy se většinová společnost podvolila tlakům z Východu. „Já jsem vyzpovídal paní Kostihovou, která na mě udělala úžasný dojem. Je to žena, který vystoupila ze své komfortní zóny, aby pomohla svému blížnímu. Pana Hložánka podporovala, i když seděl s Havlem na Borech. Pronášela mu tam věci, přepisova a šířila jeho texty, byť s náboženskou tematikou, ale s přesahem do politického dění. A to přesto, že věděla, jak moc je to nebezpečné pro její rodinu. I dnes je pořád velmi energická s jasně vymezeným názorem," popisuje své dojmy ze setkání dokumentarista Jan Beneš.
Na dobu ještě starší zavzpomínala paní Edith Kroupová. Vyrůstala za první republiky v Bílině, posléze se přestěhovala do Meziboří a nyní žije v Litvínově. „Měli jsme krásný služební byt ve vile s bazénem. Už v pěti letech jsem uměla plavat,“ vzpomínala Edith Kroupová, rozená Mayerová, na dětskou idylku v lázeňském městě, kde otec pracoval v blízké sklárně jako vysoce postavený úředník. O nedělích s maminkou často vyrážela na koncerty. S rodiči navštěvovali slavný hotel Bellevue. Kávu si vychutnávali v Café Pavillon. „Život byl opravdu krásný, ale úplně se nám převrátil v roce 1939.“ Otec Karel Mayer byl Němec, matka Irma, rozená Hellerová, Židovka. „Maminka musela nosit žlutou hvězdu, takže vůbec nechodila mezi lidi. Byla z toho nešťastná,“ vzpomínala Edith. V roce 1942 ji jako míšenku vyloučili z německého gymnázia. „Pan ředitel měl slzy v očích, když mně zprávu oznamoval,“ popsala. Když tátu odvedli na nucené práce a maminku zavřeli do ghetta Terezín, ujala se jí teta. „Poslední měsíce v roce 1945 jsem byla schovaná na půdě, kam mi nosili až do osvobození jídlo,“ vyprávěla. Oba rodiče se po válce vrátili, matka přijela na ruském tanku. Odsunu se smíšená rodina vyhnula, ale po válce ji nenáviděli Němci i Češi.
Edith Kroupová ve studiu Paměti národa. Foto: Post Bellum
„Posláním neziskové organizace Post Bellum je nejen zaznamenat, ale také atraktivním způsobem zprostředkovat příběhy 20. století, které podávají svědectví o naší moderní historii. Začtěte se do vyprávění osmi pamětníků z Libereckého a Ústeckého kraje natočených v projektu Paměti národa. Jejich osobní výpovědi nám přibližují náš region tak, jak ho již mnozí neznáme a nikdy nepoznáme,“ uvádí novou výstavu Michaela Pavlátová, ředitelka regionální pobočky Paměť národa Severní Čechy.
Natáčení rozhovorů s pamětníky a putovní výstava Příběhů 20. století mohla vzniknout díky finanční podpoře Libereckého a Ústeckého kraje a měst Liberec a Ústí nad Labem. Projekt dále finančně podpořila města Most, Turnov, Varnsdorf, Teplice, Děčín, Litoměřice, Rokytnice nad Jizerou a Nadační fond Severočeská voda.
Paměť národa za spolupráci děkuje Severočeskému muzeu v Liberci, Katedře historie FP TUL, Muzeu města Ústí nad Labem, Regionálnímu muzeu v Teplicích a Českému rozhlasu Sever.
