Chomutovsko – Život jí dával různé překážky už od dětství. Přesto se 44letá žena z Chomutovska ke všem problémům, které přicházely, postavila čelem. I přes řadu zdravotních komplikací a handicapů chce žít a bojuje. Téměř slepá Jitka Dantier Bienertová, která nyní čeká na dvě transplantace, vystudovala vysoké školy s červeným diplomem a pracuje jako učitelka pro cizince a děti z válečných oblastí.
Narodila se jako zdravé dítě, které bylo hyperaktivní a rádo si hrálo s kamarády. První zdravotní problémy se objevily v 9 letech, kdy Jitce lékaři diagnostikovali diabetes mellitus I. typu (těžkou cukrovku). „V tomto období přišel zásadní zlom. Kamarádi si najednou se mnou nechtěli hrát, byla jsem pro ně dítě, kterému se musí vyhýbat, aby „to“ nechytili,“ vzpomíná na základní školu Jitka Dantier Bienertová. Jako školačku ji vylučovali kvůli nemoci z kolektivu, nesměla jezdit do škol v přírodě ani na školní výlety bez zdravotnického dohledu své matky (zdravotní sestry), někdy ani tehdy ne. „Bylo to pro mě hodně těžké,“ říká Dantier Bienertová.
To ale tehdy dívka nevěděla, co ji čeká na střední škole. „Střední školu jsem vyloženě přetrpěla, bylo to náročné. Spolužáci z ostatních tříd si na mě ukazovali prstem, že jsem feťák. Věděli, že si píchám něco, ale nevěděli co, kdykoliv jsem někde prošla, slyšela jsem šepot za svými zády, pichlavé pohledy, výsměch,“ popisuje náročné období žena.
Zlom přišel po střední škole, kdy mladá žena začala pracovat v nemocnici jako ergoterapeutka. Svou práci měla velmi ráda, pro pacienty prý udělala vše. Pak ale přišel den, který otočil její život vzhůru nohama. „Jeden den máte skvělou práci, rodinu, přátele, studujete dálkově vysokou školu...myslíte si, že se na vás konečně usmálo štěstí, druhý den se objeví krev v oku, následuje první z mnoha operací (cca 36 operačních zákroků) a najednou je vše pryč. Nastává nová etapa života, kdy jste nuceni zůstat doma, odpočívat a přitom cítíte, jak vám ujíždí vlak. Místo kolotoče práce, škola, rodina, je tu kolotoč nemocnice, domov, škola. Bylo to dlouhé a náročné období, vůbec se to nelepšilo – narozeniny, svátky, Vánoce, stále jsem byla v nemocnici. Jediné, co mi zůstalo a co byl stabilní bod z minulosti, bylo studium,“ popisuje Jitka. Tehdy jí bylo pouhých 24 let.
Zrak mladá žena ztrácí i na druhém oku, nevidí periferně, ani celý obraz v centru zraku. Přesto to ale nevzdává. „Stále mi někdo říkal – ty na to nemáš! A to mě vždy nakoplo. Mám vystudovanou vysokou školu s červeným diplomem a dva doktoráty. Pro mě osobně je to úspěch jako olympijská zlatá medaile," říká hrdě Dantier Bienertová.
V současné době je její stav natolik vážný, že je na seznamu čekatelů na transplantaci ledviny a slinivky. I přes své velké zdravotní problémy, ale nehodlá jenom sedět na gauči a poslouchat televizi. „Z domova učím on-line na vysoké škole češtinu pro cizince,“ dodává na závěr žena s tím, že tuto cestu ji ukázal její mentor: „PhDr Jaroslav Dostál mě přivedl na myšlenku, že nemám řešit, co jsem ztratila, ale mám se upnout k tomu,co ještě můžu dělat.“
Více o aktuálních zdravotním stavu ženy a jak ji pomoci se dozvíte ZDE.
