Most – Mezinárodní den mateřského jazyka připadá na 21. února. Proto při této příležitosti pozvala 4. Základní škola v Mostě na besedu se žáky bývalého bosenského profesionální fotbalistu, defenzivního záložníka a prvoligového fotbalistu FK Teplice Admira Ljevakoviče. V této škole se totiž aktuálně učí 42 žáků jiné než české národnosti.
Kdo by čekal, že na škole v ulici Václava Talicha bude aktuálně cizojazyčných dětí nejvíce z Ukrajiny, mýlí se. Ze 42 cizinců totiž přesně jedna polovina pochází z Mongolska. Mezi nimi je i Bat-Ireedui Khulangoo. Ve škole mu nikdo neřekne jinak než Batuka. Devítiletý klučina přišel do Čech před šesti lety, rodiče mluví česky minimálně, takže malý klučina už funguje jako překladatel, když je potřeba. Občas ještě hledá správné slovo, ale s jeho nadšením a pílí je zřejmé, že brzy nebude mít ani žádný přízvuk. „Teď sice prozradil, že má rád vlastivědu, ale jinak říká, že by chtěl ostatní učit česky. Chodí do řady kroužků, zapojuje se všude a je velmi společenský. Je moc hezké, když si s dětmi můžeme občas porovnat, jak se stejné slovo řekne česky, ukrajinsky či mongolsky,“ pochvaluje si zapojení cizojazyčných dětí do výuky učitelka Radka Strouhalová.
Batuka chodí do hodně kroužků a o své činnosti rád vypráví. Jednou bude mluvit česky tak dobře, že byste nepoznali, že pochází z Mongolska. Foto: jip
Setkání si nenechali ujít ani Čingun, který je v Česku už 7 let, a Anar, který se z Ulánbátaru s rodinou přistěhoval před 4 roky. S oběma chlapci je možno se domluvit i anglicky.
Dětem z Mongolska se při výuce věnuje i asistentka Pavlína Adámková: „Měla jsem už ve školce dítko z Ukrajiny a pak jsem přešla do školy jako asistentka pro chlapce z Mongolska. Používáme při výuce třeba i digitální technologie, pomůcky si vyrábíme také sami. Chlapce si beru při výuce bokem, od paní učitelky máme určené, čemu se konkrétně věnovat a co procvičovat.“
Ať už jsou děti odkudkoliv, společně se shodnou, že je pro ně nejtěžší skloňování podstatných jmen. A starší děti, které už chodily do školy ve své vlasti, mají zatím problém s určováním, kdy se píše i/y. Překvapivě pro děti z Mongolska je těžší se naučit ž, ch a h. Nad ř se tolik nehroutí. Ale to je spíše u cizinců výjimka. „Já neumím ř pořádně doteď. Syn se mi směje, když si chci objednat řízek a pořád mě opravuje,“ dodal bývalý fotbalista a v současné době trenér Admir Ljevakovič.
Co jemu pomohlo nejvíce, když se učil náš jazyk? „Trenér byl tvrdý. Nechtěl, abych se s dalšími kluky z Bosny bavil po našem. Pořád mě honil do učení, každé ráno se mě před tréninkem ptal, co jsem se naučil nového,“ vzpomíná na své začátky. Byly prý dost těžké – v Bosně nechal rodinu a přešel do zcela neznámého prostředí. I po 17 letech vzpomíná, jak chodil pěšky ze stadionu do ubytování. Pak za ním přijela i přítelkyně, měli svatbu a oba synové se už narodili v Česku. V Teplicích chtějí zůstat. „Učím je samozřejmě i svůj rodný jazyk, jezdíme do Bosny za příbuznými,“ dodává Ljevakovič.
Přednáška k Mezinárodnímu dni mateřského jazyka na 4. ZŠ v Mostě. Foto: jip
Dívkám z Ukrajiny se ve škole věnuje také Marcela Novotná. Jedna z dívek do Čech z válkou postižené oblasti přijela teprve v září. „Psát latinku a opakovat to, co říkám, se naučí poměrně rychle. Důležité ale je, aby si dokázala představit, co se pod tím slovem skrývá. Takže si hodně ukazujeme, hodně chodíme ven – aby pochopila jednoduché pojmy jako jaro, léto… Když jsem chtěla, aby poznala, co je mokré, strčila jsem jí ruku pod vodu,“ dává příklad Marcela Novotná.
Děvčata z Ukrajiny si shodně pochvalují, že s nimi děti na 4. ZŠ hned začaly kamarádit. „Jsem v kontaktu se dvěma nejlepšími kamarádkami na Ukrajině, ale tady jsem si našla kamarády hned,“ pochvaluje si Kristina Yashahina.
