Most – Ve středu se na Facebooku ve skupině Most objevil status, kde motorkář Petr Aubrecht se svérázným humorným nádechem děkuje řadě lidí za záchranu života a péči, jaké se mu dostává. To kvůli němu totiž v neděli odpoledne přistával v Havrani vrtulník letecké záchranné služby.
„V neděli okolo 15:15 jsem jel na motorce Most – Havraň, kde jsem to chtěl zapíchnout nejspíš na kávu u souseda. Můžu nechat na náhradní díly nárt, holeň nebo stehenní kost,“ začíná status, který nasbíral přes stovku komentářů a téměř 500 lidí jej olajkovalo. „Chtěl bych tímto poděkovat především lidem, kteří se o mě postarali po dobu, než přijela sanita a LZS. Díky, Díky, Díky bez Vás bych se nedostal k odborníkům. Samozřejmě velký Díky patří lidem v Krajské zdravotní, a.s. - Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, kde mě operovali několik hodin a kde se o mě do teď starají, a v poslední řadě chci poděkovat rodině, která má infarktové momenty se mnou,“ pokračuje vyznání, kvůli kterému vlastně status vznikl.
Dobrá nálada neopouští jednatřicetiletého muže ani teď. Humor, místy až černý, je totiž způsob, kterým se s nastalou situací snaží vypořádat. Z nohy mu trčí kovové tyče a různé kanyly. „Motorka je na odpis, novou mít nebudu, máma mi to zakázala. Musím si vymyslet jiný koníček,“ komentuje vyhlídky. Na radu, že by zatím mohl zkusit šachy, to odmítá s tím, že by taky mohl usnout a vypíchnout si figurkou oko.
Takto vypadá noha po první operaci. Petr Aubrecht si při nehodě rozdrtil celý nárt, zlomil holení i stehenní kost. Foto: Petr Aubrecht
Petr Aubrecht leží dál v ústecké nemocnici, v pondělí jej čeká druhá operace: „Nárt mám snad na tisíc kousků, drží mi jej dohromady kovová konstrukce. Při první operaci, která trvala čtyři až pět hodin, se nepodařilo srovnat všechno.“
Co se vlastně v neděli stalo? „To ještě vyšetřuje policie. Pamatuji si, že mi auto přede mnou uhýbalo, abych ho předjel. Jenže se v protisměru vynořilo další auto. Nezvládl jsem motorku přetáhnout zpátky do zatáčky, proto jsem skončil u souseda, asi moje chyba. Pak už jen koukám, že ležím, obě nohy zlomené, trčí mi kost. Poprosil jsem kohosi o telefon a jestli by mohl zavolat tátu. Ten člověk se ptal, proč volat jeho tátu, tak mu říkám, že přece mého,“ dává k dobru další historku. „Když mě zvedali, řval jsem, jak když jde prase na porážku, pak jsem omdlel, nebo mi něco píchli, a probudil se až v nemocnici,“ dodává. Do traumacentra jej přepravil vrtulník letecké záchranné služby.
Petr Aubrecht odmítá, že by patřil mezi motorkáře, kteří zbytečně hazardují. „Dlouho jsem toužil po motorce, ale vždy jsem měl respekt, pořídil jsem si ji teprve před dvěma roky. Až do neděle jsem nikdy neměl kolizi, ani v autě. Teď už se bych se asi bál vlézt i na tobogán,“ uzavírá opět humorně vyprávění.
Motorka je na odpis. Foto: archiv Petra Aubrechta
