Most - Dnešní softbalové zastavení nabízí kategorii žáků, tedy věkovou skupinu do 13 let. Tady už se hraje „opravdový“ softbal, tedy do hry tu vstupuje i nadhazovač, který nadhozem zahajuje každou rozehru.
Pálkař tak má za úkol trefit se do soupeřem nadhozeného míčku a má na to celkem tři pokusy. Pokud je úspěšný a odpálí míč do hřiště, běží na první metu, pokud ani napotřetí netrefí, má smůlu, běží na lavičku k ostatním spoluhráčům a čeká, až na něj přijde opět řada, protože pořadí všech devíti pálkařů je před zápasem dané a nelze jej měnit.
Pozice nadhazovače, jak už víme z minula, je v softbalu a basebalu zásadní a kvalita nadhazovače z velké míry ovlivňuje kvalitu hry a úspěšnost týmu (takový Dominik Hašek v týmu z olympiády v Naganu). A protože je tato práce tolik odpovědná a náročná, příprava na tento post zabere průměrně dva roky. Neméně důležitý je ale parťák nadhazovače, tedy chytač. To je ten robocop, schovaný v helmě s maskou a zabalený do spousty ochranných obalů, s plastronem na břiše a chrániči holení místo hokejových betonů, takže ho často celý zápas nikdo ani nepozná. Za něj ale mluví jeho práce a výkony. Chytá a blokuje neodpálené míče od nadhazovače, hlídá běžce soupeře na metách a brání jim v postupu po nich. Zároveň, jako jediný hráč, vidí před sebou celou hrací plochu, a tedy řídí hru a všechny obranné akce svého týmu. Je velkou oporou svého nadhazovače a společně vymýšlejí strategii, jak co nejlépe vyzrát na pálkaře soupeře. Musí to tedy být hráč velice šikovný, rychlý, dravý a chytrý, ale zároveň dostatečně chladnokrevný a s pevnými nervy, pravý vůdce týmu. Z popsaného je patrné, že pro tým žáků je třeba připravovat některé pozice s výrazným předstihem, pokud chceme pomýšlet na úspěch.
I v této věkové kategorii mohou hrát dívky v jednom týmu s chlapci, ale nesmějí se objevit právě na pozici nadhazovače a chytače. Samozřejmě se ale hrají i samostatné soutěže souběžně v obou kategoriích, tedy liga žáků i žákyň, řízené Českou softballovou asociací.
V pyramidě mosteckém klubu Painbusters jsou hráči kategorie U13 v pozici studenta opouštějící základní školu.
Už by měl něco umět a znát, čeká ho několik zásadních změn a má před sebou tři roky přípravy před softbalovou maturitou, ale pořád není pod tlakem výsledkových očekávání ze strany trenérů a klubu. Mění se velikost míčku, s kterým se hraje z 9´ (jako na baseballu) na větší měkký velikosti 11´, mění se velikost hřiště, objevuje se prvek nadhazovače a nadhozu a většinou se zápas nehraje na čas, ale na počet směn. S tímto věkem přichází i léty vypozorovaný zásadní prvek, tedy chvíle, kdy dospívající mozek dítěte dokáže doteď naučené a používané vzorce řešení jednotlivých situací poskládat, jako puzzle, do obrazu hry, jako celku a pochopit, o čem ta zdánlivá složitost jménem softbal vlastně je. Diváci tak jsou svědky velmi napínavého a krásného přerodu softbalových larviček v opravdové hráče.
