Most - Jaké to je vydávat v dnešní době vlastní knihy? Jaká je budoucnost papíru? A proč našel zalíbení ve fantasy světě? Spisovatel Jakub Bouda odpovídá v rozhovoru na naše otázky při příležitosti představení nové knihy Aforkalypsa – Záhadný grimoár.
Knihu poprvé ukázal veřejnosti a známým minulý týden, kdy přijel ze svého nynějšího bydliště na jihu Čech do Mostu na autogramiádu. Knihu lze za 199 korun objednat na této facebookové stránce nebo mailem na
Jakube, v Mostě jste představil svoji novou knížku. A je to opět fantasy. Proč?
Chtěl jsem ještě trochu potrápit příznivce motorkářů, kteří čekají na třetí díl. Ale teď vážně. Fantasy svět mám rád, sám jsem přečetl řadu fantasy knih a ten styl mi sedí. Otevřený svět, kde jediné hranice jsou vaše fantasie a představivost. Člověk se nemusí zabývat myšlenkami, zda to, co popisuje, je reálně možné. Chcete tři ruce, oko na zádech nebo diamantové zuby? Stačí říct.
Zavítal jste do Mostu, i když jste se před časem odstěhoval na Šumavu. Má to nějaký zvláštní důvod?
Jistě. Přestože jsem se odstěhoval do lesů a snažím se rozplynout v lesní mlhu jako Jekota, nemohu zapomenout, kde jsem vyrostl, prožil mládí a první lásky. V Mostě mám nadále spoustu přátel, rodinu a patrně největší základnu fanoušků sarkastické literatury, takže mi to přišlo vlastně jako povinnost.
Už máte rozepsané něco dalšího?
Ano mám. Dokončuji třetí díl Aforkalypsy, kde se čaroděj Rumblitz se svou družinou připlete do války vedenou vládcem Carpetie Herpesem, který chce dobýt zbytek světa. Také mám už nějakou osnovu pro závěrečný díl motorkářské trilogie Ve stínu gangu.
A ještě mám rozepsanou knihu V šest třicet na značky, což by měla být hořká výpověď vedoucího z české továrny.
- O Jakubu Boudovi jsme psali v článku Zrození Suprfiše. Rodák z Mostecka napsal knížku pro děti. Rozhovor jsme přinesli v článku Nečum a střílej. Spisovatel Jakub Bouda vydal další knihu odehrávající se na Mostecku. A opět nás nešetří.
Jak moc náročné je v dnešní době si vydat papírovou knihu?
Ten proces je stále stejný. Když knihu dopíšu, musím najít někoho, kdo to zkontroluje. Já v zápalu boje kapituluji před čárkami ve větách. Pak to pošlu kolegovi, který knihu vysází. Dělá to pro mě celkem pravidelně. Pak zadám ilustrátorovi popis obálky a výsledek odešlu do tiskárny. Samozřejmě mostecké. Tato poslední kniha pak byla vytištěná za pouhé tři dny od zadání. A jelikož se nepouštím do žádných šílených nákladů, unesu investici i finančně. So far so good.
Nevyhýbáte se ale ani elektronické verzi knížek. Jaká je podle vás budoucnost „papíru“ a „displeje“?
Podle mého názoru půjdou obě média ještě dlouho ruku v ruce, byť náklady papírových knih budou pozvolna klesat. Stále se najde dost čtenářů, kteří zkrátka k tomu požitku potřebují papír. Sám papírové knihy preferuji, ale například teď na dovolené jsem přečetl čtyři knihy z mobilu a nechtěl bych se s tím vláčet v kufru. Navíc elektronickou knihu máte v dnešní době stále u sebe. Ujede vám autobus, sedíte v čekárně, klik a čtete Boudu.
Ještě krátce k vašemu přestěhování ze severu na jih. Jak se žije Mostečanovi na břehu Lipna? A je to natrvalo?
Odpovím nejprve na první část otázky. Na břehu Lipna se žije krásně každému. To je fakt. Příroda za rohem, klid, ticho, sem tam vás vyruší starostka amplionem. Od září do května sníh, mezitím krásně prší, ale to jen o víkendy, svátky a prázdniny. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl nakupovat na delší časový úsek, protože na nákupy je to dvacet kilometrů a v zimě se tam třeba ani nedostanete. Ale tohle všechno vyvažují všechny ty houby v lese, večerní kvákání žab a absolutní nepřítomnost lidí. Nikdo mě nikam netahá a já můžu sedět a psát nebo skládat.
Na druhou část otázky odpovím takto: V Mostě jsem žil něco přes čtyřicet let, takže tohle bych viděl na věčné časy, čili taky asi čtyřicet. A pak se uvidí.
