Česká republika – Zhruba milion lidí dojíždí za prací mimo své město. Vyplývá tak z průzkumu magazínu Právo, který zpracoval údaje ke konci loňského roku. Lidé vnímají dojíždění za ztrátu času a zbytečný výdaj, pokud najdou práci v místě bydliště, neváhají zaměstnání změnit.
Za prací dojíždí i dvaatřicetiletý Michal. Z Chomutova, kde žije, vyráží každý den na téměř stokilometrovou trasu do Prahy, kde pracuje jako Account Manager, a každé odpoledne musí urazit tuto vzdálenost zase zpět. „Při spotřebě sedm litrů na sto jsem při cenách pohonných hmot na nějakých osmi a půl tisících jen v pohonných hmotách. Teoreticky můžu jezdit veřejnou dopravou, prakticky ale nejbližší autobus jede až dvě hodiny po konci mé pracovní doby, to bych mohl v práci rovnou přespat. Stěhovat se nemůžu, máme dítě a daleko od babiček bychom péči o něj nezvládli s prací skloubit vůbec. Jenže adekvátně ohodnocenou práci v našem regionu nenajdu, nabídek na pozici, jakou vykonávám já, je velmi málo, a když, tak za směšné peníze,“ uvádí Michal výčet důvodů, proč trpí každodenní dojíždění, a dodává: „Když vidím jenom peníze, které projezdím, je to ohromná suma, ale pořád se to vyplatí.“
Lidé by raději trávili čas dojížděním za prací do zahraničí
Právě finance jsou nejčastějším důvodem, proč si lidé hledají práci v místě bydliště. Takové štěstí však má podle údajů magazínu Právo jen každý šestý zaměstnanec. Zbytek je ochoten dojíždět, cesta však musí trvat maximálně půl hodiny. Jednou z dojíždějících je i pětadvacetiletá Hana z Chomutova, operátorka výroby ve společnosti nedaleko Kadaně. „Ta půlhodina na cestě se dá, jezdíme s kolegyní, takže nám ta cesta uběhne celkem rychle. Někdy si ale říkám, že kdybych uměla německy, jezdila bych radši pracovat za hranice. Na ten čas to vyjde skoro stejně, ale ty peníze jsou jinde,“ míní Hana.
Na dojíždění či stěhování lze čerpat příspěvky státu, zaměstnanci je však nevyužívají
Málokdo však ví, že na dojíždění přispívá zaměstnancům stát. Za splnění všech stanovených podmínek mohou dojíždějící pracovníci mimo město bydliště získat státní příspěvek na dojíždění ve výši až 3500 korun měsíčně. Podobně stát přispívá i na přestěhování se za prací, a to částkou až 50 tisíc korun. V roce 2018 jej však využilo pouze 70 lidí.
Neochota dojíždět za prací není však překážkou pouze u českých zaměstnanců, podobně jsou na tom i Němci. Ti se však v mnohem větší míře setkávají s podporou dojíždění od státu nebo od zaměstnavatele. „V Německu mají zaměstnanci dvě možnosti. Buď jim na jízdné přispívá pravidelně zaměstnavatel, nebo si mohou náklady odečíst daňovém přiznání, a to ve výši 30 centů za každý kilometr, který zaměstnanec musí za prací urazit,“ vysvětluje princip personalista Stefan Beck z personální agentury Starke Jobs v Annabergu.
Politiku zaměstnanosti podporují i v sousedních státech
V sousedním Německu stát podporuje nákup nemovitosti na území Německa. Každý, kdo si v Německu koupí vlastní nemovitost a splňuje všechny ostatní podmínky, má nárok na příspěvek ve výši 12 tisíc eur. „Možnost získat příspěvek Baukindergeld je, jak název napovídá, vázán na základní podmínku tvořit rodinu s dětmi. Žadatelé zároveň nesmějí vlastnit žádnou jinou nemovitost, nárok na Baukindergeld je přiznán za určitých okolností i lidem ze zahraničí,“ objasňuje Beck další výhodu dalšího benefitu, kterým Německo podporuje zaměstnanost a zvyšování porodnosti.
