Ústecký kraj - Zveme vás na vyjížďku, opět v kombinaci s dopravou vlakem na místo a s popisem cesty na základě vlastní zkušenosti. Výlet je to tentokrát nepříliš náročný, vhodný i pro méně zdatné cyklisty. S cestou na vlak a cestou vlakem se navíc dá v pohodě se zastávkami včetně jedné delší na jídlo zvládnout za 4–5 hodin.
Vyjet do Krušných hor vláčkem „Moldaváčkem“ je asi to nejatraktivnější, co vás může potkat, zejména s dětmi. Bez únavy získáte několik stovek výškových metrů, svezete se po krásné historické trati a na horách jste čerství pro další túru. My jsme tentokrát zvolili jen třicetikilometrovou trasu, nevyslyšeli lákavou německou výzvu a vydali se po české straně.
Moldaváček
Trať z Mostu na Moldavu je starší než Národní divadlo, vede dvěma tunely a končí těsně před hranicí s Německem. Zatímco na konci předminulého století po ní svištěl jeden vlak (převážně s uhlím) za druhým), na konci století minulého hrozilo trati pro její stav a údajnou nerentabilnost uzavření. Po opravách je teď ale k radosti turistů, cyklistů a běžkařů provozována a doufejme, že bude i nadále. A třeba se i prodlouží…
Z Ústí nad Labem a okolí
Lze vyjet nově zřízeným osobním spojem z hlavního nádraží v Ústí nad Labem v 8:24. Dále můžete přistoupit v Ústí nad Labem západ (8:26), v Proboštově (8:40), Teplicích (8:42), Lomu (9:00) a Louce (9:12). Následují Osek, Háj, Hrob, Střelná a Dubí. K němu se ještě dostaneme.
Z Mostu a okolí
Odsud je pochopitelně nejjednodušší nasednout s kolem na vlak v Mostě. Motorák v sezóně obvykle s pohodlným celým vagónem na kola odsud vyjíždí v 9:57 a na Moldavu mu to trvá 70 minut. Pro zdatnější cyklisty je možnost zkrátit si cestu vlakem (a tím i ušetřit) po – námi již jednou zmiňované – cyklostezce 3106 z Mostu zadem kolem chemičky do Litvínova či až do Louky.
Z Litvínova a okolí
My jsme zvolili cestu do Oseka na před pár lety pěkně zrekonstruované nádraží Osek město v horní části města (v dolní je ještě stanice Osek). Po litvínovské městské cyklostezce kolem Koldomu vjedeme do Loučné, odkud již po hlavní silnici dál stoupáme na „T“ křižovatku s odbočkou na Dlouhou Louku. Mineme ji a prudce sjíždíme dolů oseckým lesem až k železničnímu přejezdu. Pod ním se dáme doleva, pak se vracíme mírně zpět nahoru do kopce, dáme se doprava po chvíli se již vedle nízkých barevných paneláků objeví žlutá budova nádraží. Za okny jsou pozvánky na různé akce, zejména na dny otevření železniční expozice Moldavské dráhy s nejbližšími datumy 18. května a 15. června. První termín je spojen s akcí Muzejní noc ve dvou expozicích, nádraží Osek město a Dubí.
Osek – Moldava vlakem
Z Litvínova jsme vyjeli v 8:45 tak abychom byli v Oseku včas na spoj v 9:23. Ten se v Oseku křižuje s motorákem z Moldavy. V oddíle na kola se směstnalo devět kol, i když malé háky pro zavěšení bicyklů ve výšce v jakémsi druhém sledu moc k využití nelákaly. Kapacitně to asi bylo maximum, pak už by ulička nebyla průchozí. Bude to dostatečný počet v plné letní sezóně?
Za lístek pro dva dospělé jsme zaplatili včetně slevy DÚK 98 korun.
Ve vlaku…
…je stále na co se dívat. Vpravo po směru jízdy na výhledy do kraje směr České Středohoří, zejména v okolí stanice Hrob. Protože jsme se ani „nevrátili do Hrobu“ ani „nešli do Háje“ vlevo jsme čas od času viděli u trati budovy bývalých „vechtrů“. Jsou postupně rekonstruované jejich majiteli. Ten „U Ježků“ má krásnou novou tmavě červenou střechu, ten další, nazvěme jej včelařův, je opravený celý včetně svítivě žluté fasády. Nechybí na ní ani stylová modrá „železniční“ cedule s vyznačením směrů. Jeden z jeho obyvatel – jako na zavolanou projíždějícími cestujícími – zrovna u úlů manipuloval se včelím plástem.
Vyjedeme z nádraží Hrob a hned za ním se otevře z vlaku nejhezčí výhled do podkrušnohorské pánve. A už se kolem Střelné pomalu blížíme k Dubí. Zde zdejšího úvraťového (neprůjezdného) nádraží vlak vyjíždí na stejnou stranu, ze které do něj přijel. To proto, aby lépe zdolal stoupání, pro železnici atypicky prudké. Když má lokomotiva to nejhorší za sebou, otevře se nám vlevo panorama Bouřňáku, který má na svém „slalomáku“ i 20. dubna ještě zbytky sněhu.
Tunely
Přímo ze stanice Mikulov vjedeme do prvního tunelu, který je tři sta metrů dlouhý a ve tvaru „S“, jak zjistil každý, kdo si ho během nedávné výluky prošel. České dráhy udělaly během sanace ujíždějícího svahu i kus další dobré práce. Blízké okolí trati bylo pročištěno, řešeno odvodnění a podobně.
Vjedeme do druhého tunelu. Ten měří už jen sto metrů a je skrz něj vidět.
Nové Město
Hned za druhým tunelem se ocitneme v areálu chat na Novém Městě a vzápětí na nádraží. Za ním vlak nadjíždí kolem běžeckého stadiónu a již prakticky po rovině uhání posledních pět minut své jízdy
k Moldavě. Byli jsme zde jen s několikaminutovým zpožděním.
Moldava
Zdejší obří budovou nádraží už lze projít. Dříve zde fungovalo všechno včetně výdejny jízdenek a úschovny zavazadel, běžkaři si ve vytápěné hale pohodlně mazali lyže. Dnes se budova těší na své lepší zítřky. Snad ještě nebude pozdě. Šušká se, že obec Moldava, která ji nyní vlastní, zde hodlá obnovit život. Momentálně zde už není dlouho oblíbená hospoda a občerstvit se je možno až v kruhové restauraci vedle penzionu Florián.
Za nádražím, přesně pod silničním viaduktem u hranice, koleje končí. Neblahý důsledek druhé světové války, po níž byly vytrhané. Několik chybějících kilometrů do první stanice za hranicí v Holzhau se dosud nepodařilo zrekonstruovat. V poslední době se už ale znovu (pokolikáté už?) blýská na lepší časy.
Na kole: Moldava – Nové Město
Kdo by to řekl, že z moldavského nádraží s nadmořskou výškou 782 metrů se ještě bude stoupat? Na Nové Město po silnici od hraničního přechodu docela výživně, byť ne dlouho.
Cyklisté se zde rádi zastavovali v penzionu (chatě) U studánky, my jsme ještě před zatáčkou zastavili v bistru Aka. Několik čistých venkovních stolků s vypolštářovanými židlemi a nabídka Bernardu, kofoly, polévek i jednoduchých jídel za příznivé ceny lákaly k zastávce. Jenže ouha – jedna z mála nevýhod dřívějšího ústeckého vlaku – bylo ještě před otevírací jedenáctou hodinou.„Paní už je v Dubí, za čtvrthodinku je tady,“ vnukla nám ochotná mužská obsluha nápad – zajedeme si zatím na Bouřňák.
Bouřňák
Známé středisko sjezdařů je přívětivé i na jaře pro cyklisty. Dá se sem z Nového Města dojet po (nepříliš rovné) silnici (1 km), nebo vystoupat zčásti i po zelené značce hned podél Chaty u studánky ze zatáčky hlavní silnice. Hotel Bouřňák (neboli chata Karla Líma) byl bohužel zavřený. Pamětní deska „krušnohorského Buchara“ a iniciátora výstavby chaty, osazená zde už v roce 1975, je však stále zachovalá. Tabule pod ní připomíná, že tak majestátní stavbu a v takových podmínkách dokázali naši předci vybudovat už 28. července 1925.
Návrat do bistra Aka se vyplatil, polévky (gulášová či fazolová) za 30 korun, preso za 25, vše výborné a obsluha milá a rychlá.
Nové Město – Vrch Tří pánů
Z bistra sjedeme zpátky dolů do zatáčky a v ní odbočíme z hlavní doprava mezi chaty. Mezi nimi pak krátce vystoupáme na krušnohorskou magistrálu (cyklo č. 23). Dáme se po ní doprava, opustíme poslední chaty a vjedeme na pláň s obřími vrtulemi. Tady to umí pořádně fičet, ale dnes je tu příjemně. Přejedeme louku a stále po asfaltce mírně vystoupáme na Vrch Tří pánů. Zde slouží k odpočinku krytý altán.
Dolů přes Vysokou Mýť a Rýzmburk
Za Vrchem „3P“ pokračujeme ještě chvíli po rovině a příjemné pružné šotolině. Pak sjíždíme na rozcestí pod Vrchem Tří pánů. Zde máme dvě možnosti. Pokračovat rovně na Dlouhou Louku, nebo odbočit doleva na Vysokou Mýť. Po vesměs stoupajícím 1,5 km dlouhém profilu jsme na rozcestí Vysoká Mýť. Často se zde v létě sbírají borůvky.
Z Mýtě vede prudce se svažující asfaltka dolů kolem Dušanovy vyhlídky. U přístřešku chata Máňa, za nímž je vyhlídka jen po pár metrech a pár schodech, se vyplatí zastavit. Rozhled stojí za to, ješt+ překonává výhledy z vlaku. Jen pozor na kola, shora ze skály na ně neuvidíte.
V pokračujícím sjezdu jsou důležité funkční a dobré brzdy, bicykl se vám lehce rozjede i šedesátkou. Z úzké asfaltky lze odbočit doleva ke značené zřícenině hradu Rýzmburk. Nadšenci je vyčištěný a uklizený, navíc také nabízí pěkné výhledy.
Z lesa vyjedeme nějaké dvě začátky nad hlavní podkrušnohorskou silnicí. Poté se na – nám již z rána známé – křižovatce „T“ můžeme vydat doleva do Oseka, nebo doprava do Litvínova.
Dolů přes Dlouhou Louku
Pojedete-li z Třípanského vrchu dále rovně směrem Dlouhá Louka, jste tam po 2,5 km. Ale ještě předtím pozor, překvapení…
Na běžkách se spadnout může (protože do měkkého), na kole se padat nesmí, zní poučka. Ale co když se z kola padá také do měkkého? I když teploměr ukazoval 22 stupňů (a nebyl to první teplý den tohoto jara) a psal se 20. duben, na magistrále před odbočkou doleva na Louku (doprava se jede na Fláje) čekala ve stínu na cestě souvislá vrstva sněhu. V tu chvíli platí – nezkoušet projet, rozhodně slézt a kolo vést!
Pak doleva po rovině a mírně z kopce k malému jezírku po levé straně. Od něj dvě zatáčky stoupání nahoru, krátká rovinka, dvě zatáčky stoupání a vyjedeme z lesa na zadní (pro nás v tuto chvíli přední) parkoviště na Dlouhé Louce. Za ním uvidíte restauraci penzionu Rozcestí, otevřenou o víkendech. Odtud můžeme sjet po nepříliš frekventované silnici do Loučné (6 km) a Litvínova (8 km), případně do Lomu.
Na řídítkách se ukázalo v kratší variantě přes Louku 30 km.
Časové rozpětí výletu bylo 8:45 – 13:30 hodin.
Jsou ještě Krušné hory krušné?
- Můžeme potvrdit: „Už né!“
- Spíše už jsou – zelené a rušné…
- A s příjemnými trasami pro treková, případně horská kola.
Tak šťastnou cestu a bez defektu!
