Mostecko – Velká část krajiny severozápadních Čech, tak jak ji známe dnes, vznikla díky Stanislavu Štýsovi. Jde o odborníka na rekultivace a zakladatele české rekultivační školy. Při své práci si zakládal na několika druzích rekultivací, dával ale také prostor přírodě.
Redakce našeho serveru se setkala se Stanislavem Štýsem, abychom si pohovořili o historii rekultivací i o tom, na co je hrdý. Ve svých 93 letech zapáleně hovoří o tom, jak se k rekultivacím vlastně dostal. „Pamatuji si, jak jsme jezdili z Litvínova do Mostu do divadla, mezi haldami, kde nebyl jediný stromeček,“ vzpomíná na své mládí. A nejenom to ho přivedlo k pozdější myšlence na umělou úpravu krajiny. Problematice se věnoval už na vysoké škole. Studoval lesnickou fakultu. „Ve druhém ročníku, to bylo v roce 1952, jsem se rozhodl, že by se s těmi haldami mělo něco dělat. Nikdo z profesorů tomu nevěřil,“ přibližuje první začátky. Prosazoval věci, které jsou dnes naprosto běžné, třeba že by se měla zachraňovat ornice.
Po studiu byl u zrodu rekultivačního podniku i desetičlenné skupiny lesníků, zemědělců, hydrologů, měřičů, která byla schopná dávat dohromady projekty. Podle generelu těžby věděli, kde se bude těžit a vymysleli generel rekultivací. „Dodnes je to světový unikát,“ říká.
Krajina po těžbě je dnes plná lesů, polí, vodních ploch, ale i sportovišť i takzvaných sukcesních ploch. „Předtím tady byla krajina ekologicky chudá,“ připomíná důležitost rekultivací i to, že současné rekultivace mají ekologicky větší hodnotu než původní plochy. „Optimální je, když uděláte vhodnou směs,“ říká a dodává, že kromě rekultivace les – pole – voda nechávali prakticky na každé ploše sukcesní místa. „To se nechává přírodě, aby svým způsobem obohacovala rekultivace,“ uvádí. „Sukcesi jsem léta prosazoval, ale pochopitelně v úměrném měřítku,“ sdělil. Plochy nechané volnému působení přírody by se ale podle něj neobešly bez okolního území, které prošlo dřívější úpravou lidmi.
„Můžeme říci, že když je povedená rekultivace, nejen v detailu, ale i krajinném celku, tak krajinu můžeme výrazně vylepšit,“ dodává Stanislav Štýs.
Budoucností rekultivací na Mostecku se dnes zabývá i Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity. Podle vědců nadcházející ukončení těžby v Lomu Československé armády na Mostecku přináší jedinečnou příležitost k využití přirozené obnovy při rehabilitaci velkoplošného posttěžebního území. Zapojení čistě přírodních procesů vytvoří kvalitní, trvale udržitelné životní prostředí odolné vůči náhlým klimatickým změnám a napomůže rozvoji unikátní biodiverzity.
Plánem je přirozené obnově ponechat plochy přímo v těžební jámě, které budou obklopovat jezero s nezpevněnými břehy, a vytvořit tak návštěvnicky atraktivní území, jehož správou by měla být pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
„Kromě vysoké přírodní hodnoty takto vzniklého území vidíme další výhody v možnostech rychlého zpřístupnění lokality, ve vyšší udržitelnosti a ve výrazně nižší míře budoucích nákladů na údržbu v porovnání s využitím technických přístupů,“ dodává Kateřina Černý Pixová z Katedry plánování krajiny a sídel FŽP.
“V rámci dřívějších projektů máme k dispozici výsledky mezinárodních výzkumů z různých částí světa, ale i přímo z Ústeckého kraje, které ukazují, že lidé vnímají území obnovené přirozenou sukcesí mnohem příznivěji než relativně monotónní rekultivace, nebo preferují kombinaci sukcesních a technicky rekultivovaných ploch. Na ČSA je již polovina zájmové lokality rekultivovaná obvyklými technickými způsoby. I zde se tedy bavíme o kombinaci,” doplnila Markéta Hendrychová, která se sukcesí a krajinným plánováním v posttěžebních krajinách dlouhodobě zabývá.
