Chomutov - Když v roce 2015 podepisoval kouč Vladimír Růžička v Chomutově desetiletou smlouvu, dávali to Piráti vcelku okázale najevo jako záruku příštích lepších let klubu. Znalci jen povytáhli obočí – deset let ve sportu, kde nevíte, co bude za rok, za týden, za měsíc?
Výsledkem bylo jedno překvapivé semifinále play off v roce 2017. Jinak čtvrtfinále (2016), dvanácté místo (2018) a teď sestup (2019). Definitivou se stal v pátek 19. dubna, už dvě kola před koncem baráže.
Když někdo upadne do bláta, začnou na něj padat ještě kroupy. Když někoho napadne mor, přidají se obvykle i neštovice.
Chomutovský mor se nazýval finance. Klub druhdy vedený štědrou rukou otce a syna Veverkových hráčům dlužil. Jak potom někde přijdou na řadu „s + s + s“, čili sliby, schůzky a splátkové kalendáře, bývá to předzvěst pádu. Chomutovské neštovice se pak jmenovaly „tatarák“ z nešťastné ruky maséra Zdeňka Šaška, dřívějšího dlouholetého člena realizačního týmu Litvínova. Způsobil propuknutí salmonely u většiny týmu. Bolesti, zdravotní trápení, úbytky na váze, střevní potíže, slabosti a v důsledku toho všeho ztráta sil a formy v nejnevhodnější chvíli. Narušil už tak křehkou atmosféru v mužstvu. Rozlítil hecíře Dudu, který se ostře osopil na zmíněného „viníka“, člena realizačního týmu. Duda cítil, že svou záchranářskou misi možná na rozdíl od Litvínova v roce 2016 nebude moci úspěšně završit, a tak zaplály emoce.
Paradoxně ale Piráti nezvládli až zápasy od salmonelových patálií časově vzdálenější. Zatímco v prvním kole Kladno porazili 2:0 (ač byli herně horším týmem), na Kladně později neudrželi ani vedení 3:0 a v odvetě Rytířům podlehli také.
Mezi fandy se mluvilo o různých věcech, hlavně ve vztahu Chomutov – Kladno. Jágrův příběh je buď jak buď obdivuhodný. Kladno zbláznil, opakovaně vyprodával hlediště nejen doma, ale i po ostatních stadiónech, nadchl fanouškem svým příkladným bojem za splnění společného cíle. A čím déle běžela baráž, tím častěji a silněji popíral svůj věk a skóroval. Vrcholem byl duel 10. kola, v němž Budějovicím nastřílel čtyři góly. A víc než stylově své Rytíře dostal o patro výš.
Pisatel těchto řádků byl u toho, když Kladno ve druhém kole baráže v zápase s Pardubicemi po porážce v prvním kole v Chomutově potřebovalo poprvé vyhrát. Prohrávalo 0:1, tlačilo, ale dostalo druhý gól. Přesto jeho „kotel“ stále fandil. Vzápětí, po klasickém nedáš-dostaneš, přišla branka třetí, ale fandové jakoby to nevnímali: ihned spustili další chorál! Odhodlání a hlad po extralize jsou v její bývalé tradiční baště veliké. Takoví diváci si postup zaslouží!
V Chomutově to často bylo nahoru-dolů. Postavený krásný nový stadión a v roce 2012 na to navazující návrat do nejvyšší soutěže po osmatřiceti letech. Vyprodaná derby s Litvínovem. Po dvou letech ale sestup (2014). Pak návrat (2015), Růžičkův příchod a zmíněný jediný velký úspěch v podobě semifinále. A teď další pád.
V euforii a na vzestupu jde všechno snadno. Zahnat co nejdřív kocovinu je podstatně těžší. Každopádně jen na klubu teď záleží, jak dlouho budou do zimáku ze skla, betonu a kovu, přezdívanému malá O2 arena, jezdit Benátky místo Sparty.
Neopustí nejvýraznější postava klubu Vladimír Růžička potopenou loď, či jeho kroky zamíří jinam? Nevyloučil to ani ve chvíli, kdy byl jeho tým ještě ve hře.
Mluvilo se o Brně, to prý nedopadlo. Pak dokonce o Kladně… Ale to by snad bylo příliš, hlavně na chomutovské fandy.
Opravdu připadá v úvahu Litvínov? A co by na to v tom případě řekli jeho fanoušci?
