Mám kamaráda – novináře z jižních Čech Ladislava Lhotu, který se snaží navštívit všechna jen trochu dosažitelná mistrovství světa. Byl už na osmadvaceti šampionátech a dvou olympijských hrách, v Naganu a ve Vancouveru. Na MS se objevil nejdále v kanadském Québeku, po Evropě pak třeba v Paříži, ve Švédsku či v Bělorusku. Takže nemohl chybět ani letos na Slovensku.
„Mám vždycky nějak dopředu zajištěné lístky na několik našich zápasů. Většinou přes kamarády, hráče nebo lidi z týmu, případně přes cestovku a naposledy, protože něco nevyšlo, narychlo přes internet. Jednou jsem byl i akreditován.
Na místě si dokupuju vstupenky na méně atraktivní duely jiných zemí, což nebývá problém. Na Slovensku jsem byl ale překvapen. Všechno vyprodané! I na tu nejnižší sortu, kupříkladu na utkání Itálie nebo Dánska, byla místa jen v kategorii VIP za 199 euro… To jsem odmítl.
Jel jsem autobusem, přímou linkou, která kromě Budějovic vede přes Vídeň a Bratislavu až do Budapešti. Na turnaji se mi líbilo, vždycky je to svým způsobem unikátní zážitek. Viděl jsem zápasy ČR – Rakousko 8:0 a ČR – Švýcarsko 5:4.
Sbírám puky a to byl na Slovensku problém. Kolem haly všechno vyprodáno a nikdo z prodavačů vám ani nebyl schopen nic říct, poradit, kde sehnat požadované. Totéž s maskotem Macejkem. Kam se obrátit? Kdy dostanete nové zboží? Nic. Pořád bylo slyšet jenom: „Nevieme.“ A k dispozici jen suvenýry, které nikdo nechtěl. Až na doporučení fanoušků jsem něco ze série puků vydané k MS sehnal ve fanzóně, která je necelý kilometr od stadiónu.
Dost nezvládnutý byl vstup do haly, málo kontrolních míst a tím pádem velké fronty. Z tohoto pohledu to nejpohodovější bylo v Dánsku, všechno v klidu. Ve Francii byla jedna šílenost, která se týkala piva v hale: točili tam jen francouzské, pouze nealkoholické, jen do hnusných umělohmotných kelímků a za deset euro…
Fandím samozřejmě našim, ale hlavní cíl mám, aby turnaj nevyhráli Rusové. Budu ho mít až do smrti, zažil jsem osmašedesátý rok... Finové jsou teď myslím prvním týmem, který může Rusko zastavit."
