Most - Možná to ani nevíte, ale v Mostě žije skvělý houslový virtuos. Je mu 28 let, narodil se v Izraeli v Jeruzalémě. Ale protože většinu svého života prožil zde, považuje se Milan Al-Ashhab za Mostečana. Vyhrál několik českých i světových soutěží, přesto dál působí velmi skromně. V rozhovoru nám představí i svůj cenný, několik století starý hudební nástroj.
Od kdy žijete v Česku?
Do Čech jsme se přestěhovali, když mi bylo asi pět let, takže v podstatě žiju skoro celý život tady.
Kdy jste poprvé držel housle v ruce?
Myslím si, že nějak v těch pěti letech právě. Začínal jsem ještě v Izraeli, ale snad jenom měsíc předtím, než jsme se přestěhovali. A pak jsem pokračoval už tady v Čechách.
Je to jediný nástroj, na který jste zkoušel hrát?
Zkoušel jsem i klavír, jednak z vlastního zájmu a jednak proto, že na konzervatoři je to povinný předmět. Ale absolutně na to nemám vlohy, takže v podstatě nic jiného než housle se mi ani nenabízí.
Podařilo se vám vypracovat až mezi absolutní špičku. Souhlasíte s tímto tvrzením?
To je taková otázka, těžko odpovídat.
Cítíte se nesvůj, tak jinak. Čeho byste chtěl ve své kariéře ještě dosáhnout?
Takhle konkrétní cíl, čeho ještě dosáhnout, nic takového si nevybavím. Spíš bych chtěl dál dělat to, co doteď. Koncertovat, živit se tím, co mě baví. A myslím si, že to mně ke spokojenosti bude stačit.
Při koncertování objíždíte svět. Kde jste všude byl?
V podstatě od Ameriky po Čínu, takže Spojené státy, Argentina, Velká Británie, Rakousko, Německo, Francie, Rusko a Čína.
Máte před sebou jeden zajímavý nástroj, před chvílí jste mi na něj i zahrál. Co to bylo?
Byla to skladba, která se jmenuje Paganiniana, napsal ji legendární houslista Nathan Milstein. Jmenuje se to Paganiniana z toho důvodu, že Milstein použil jednotlivé Paganiniho motivy a sestavil z nich tuhle - různě je teda upravil, nejsou v autentické verzi - ale sestavil z nich právě tuhle zhruba sedmiminutovou skladbu. Přiznám se, já tuhle skladbu hraji moc rád. Vlastně mnohem radši než ty Paganiniho originály.
Hrál jste z paměti, to už nepotřebujete noty?
Já už to hraju dlouho, takže tuhle skladbu už mám docela vžitou a těch not není zapotřebí.
Řekněte mi ještě něco bližšího k tomu nástroji, který jste měl v ruce a který tu teď leží před námi.
Postavil je legendární italský houslař Nicola Amati. Jsou z roku 1662 a jsou tedy z Itálie, z Cremony přesně. Ona ta Cremona byla takové centrum nejslavnějších houslařů vlastně. Amati byl cremonský houslař. Jeho žák Stradivari zrovna tak.
Jak se vám dostaly do ruky?
Ono shánění nástroje je docela dlouhý proces a složitý proces. Já jsem kontaktoval různé řekněme společnosti, dealery s těmi vzácnými nástroji, jestli by nebylo v jejich možnostech mi nějaký takový nástroj půjčit, abych na něj mohl hrát. Několik z nich se mi ozvalo, ať tedy za nimi přijedu a vyzkouším si to, co mi mohou nabídnout. Jedna z těch společností, která mi vyšla vstříc, byla společnost Maggini Stiftung ve Švýcarsku. Jejich housle, konkrétně tento Amati, se mi líbily opravdu zdaleka nejvíc ze všeho, co jsem měl k dispozici.
Na jak dlouho je máte zapůjčené?
Platím každý měsíc určitý pronájem. Nejsem vázaný žádným limitem, že je musím vrátit třeba do roka. Takže dokud platím nájem, tak na ně můžu hrát neomezeně.
Město Most vám odsouhlasilo dar ve výši 150 tisíc korun. Na co je využijete?
Z většiny to půjde právě na pronájem těchto houslí. Další podstatnou část z těch 150 tisíc korun tvoří náklady na jedno nahrávání. Ono zajistit zvukaře, zajistit prostory, zajistit i kameramana, aby to nahrál, tak to je dost nákladné. Teď mám za sebou jeden projekt, kdy jsem pořídil osm kvalitních videonahrávek stěžejního houslového repertoáru. Tak vlastně toto a ten pronájem jsou hlavní účely, proč jsem si zažádal o dotaci. Opravdu jsem moc vděčný městu, že mi takhle vyšli vstříc.
Kde se ty nahrávky objeví, budou veřejně k dispozici?
Samozřejmě, budou veřejně k dispozici na internetu. Každý si je bude moc pustit, pokud bude mít čas a chuť.
Takže nějaký youtube kanál?
Na youtube to taky určitě pověsím, aby se k tomu dostalo co nejvíc lidí. Ale spíš sestavím samostatné webové stránky a ty nahrávky budou hlavním obsahem těch webových stránek.
Prožil jste teď asi hodně složité období v souvislosti s různými omezeními. Byl to velký zásah do vašeho života?
No to určitě je. V okamžiku, kdy nejsou povolené kulturní akce, tak my najednou jsme bez práce a i bez příjmu, dá se říct. Nahrávání a ty streamy, to přece jenom není až tak výnosné jako živé koncerty. Takže ustát tuto dobu je pro mnoho z nás docela oříšek.
Těšíte se opět na živé publikum?
Já se těším moc. Těším se zase na ten obvyklý život, kdy hodně cestujete, hodně hrajete, musíte si připravovat spoustu nového repertoáru na živé koncerty. Jinak já jsem spíš ten typ hráče, který se na pódiu soustředí na práci, kterou musí odvést. Abych tam hrál pokud možno všechny správné noty, aby to mělo nějakou hlavu a patu po výrazové stránce. Ale právě úplně moc nevnímám už to obecenstvo. Samozřejmě při potlesku je vždy příjemné cítit zpětnou vazbu. Ale jinak přímo při tom výkonu se spíš zaměřuji čistě na tu práci než na to, kolik lidí mě zrovna poslouchá v sále.
Už víte, kdy bude vaše první vystoupení?
Už na červen mám naplánováno několik akcí, samozřejmě je ještě otázka, jestli se nakonec uskuteční. Ale měly by. První veřejný koncert bude myslím v Klatovech a potom ve Španělsku budu mít recitál.
Poslední otázka, řekněte mi, co máte na Mostě rád?
Mně připadá, že to je hodně příjemné město pro život. Že vždycky, když se chcete někam projít, tak těch míst se tu nabízí spoustu, Šibeník, okolí kostela, a tak dále. Máte tady dost příjemné spojení v podstatě kamkoliv. Do Prahy to máte za hodinu, hodinu a půl autobusem. Takže žije se mi tu opravdu dobře. A zatím jsem neměl žádné větší důvody, abych uvažoval o stěhování.
