Most - Každoroční festival Folkový Most se z Radničního parku vrátil zpátky na Benedikt. Opravený amfiteátr poblíž vodní nádrže dnes slavnostně otevřeli náměstkyně primátora města Mostu Markéta Stará, náměstek Václav Zahradníček a ředitel Technických služeb města Mostu Michal Hartman spolu s Petrem Spáleným a Miluškou Voborníkovou. A pak už kryté pódium stavby, jejíž oprava byla letos dokončena, patřilo hned pěti vystoupením.
Čest vůbec prvního připadla Petru Spálenému a jeho pětičlennému Apollobandu, k nimž se po chvíli přidala i Spáleného manželka Miluška Voborníková. Spálený brzy oslaví osmdesátku a na české a dříve československé scéně se pohybuje úctyhodných 56 let. V Mostě sázel hit za hitem - po úvodním Kdybych já byl kovářem následovaly Dáma při těle, Josefína (tu si zpívali skoro všichni) a další a další, jejichž očekávání přilákalo hned na úvod festivalu nejpočetnější publikum. Málokdo máloco neznal a když ke známým melodiím a textům připočtete vitálnost a energii nestárnoucí Milušky Voborníkové, nebylo divu, že se diváci výborně bavili - ať už na zcela zaplněných připravených lavicích, ve vlastních křesílkách, vleže a vsedě na trávě či dece nebo jen tak vestoje. A to je ještě čekal Obyčejný muž, Trápím se, trápím či trochu mrazivá Až mě andělé zavolají k sobě.
Foto: Město Most
Mladá písničkářka Petra Göbelová v doprovodu bubeníka Vojtěcha Lukáše a baskytaristky Dominiky Němcové pobavila publikum i zároveň evokovala své vystoupení už před jeho začátkem, když během zvukové zkoušky zazpívala: "Veřejné vystoupení - to vážně lehké není; trochu se bojím, když na pódiu stojím." Trochu zasněná a nostalgická, pak zase realističtější, připomínala chvílemi Zuzanu Navarovou. Zpívala o věcech kolem sebe v asi nejpoetičtějším koncertu sobotního odpoledne a večera, kterému nechyběl vtip. Milá dívka s měkkým zvukem kytary a hebkým hlasem skromným a sympatickým způsobem přednesla vlastní písně, o jejichž obsahu vypovídají jejich názvy: Už jsem velká holka, Táborák, Změna je život, Dámička, Život na hraně, Budovatel, Bez múzy, Nerozhodný typ, Naše přátelství, Klady i zápory. Jen víc takové původní tvorby!
Foto: Město Most
Jiří Schmitzer je osobnost jak filmová a divadelní, tak hudební. Nezaměnitelná a výrazná. Do amfiteátru vnesl hudbu zase z jiného soudku - osobitou, zemitější a důraznější, i s podobně odlišným rázovitým humorem. Možná lépe hrál a zpíval než mluvil, ale on vždycky své texty vysvětluje, písně přerušuje a s diváky komunikuje. Na svižné a rytmické skladby s nápaditými texty diváci reagovali. Starý bard si nechával publikem i napovídat repertoár. Ukázalo se přitom, že má v Mostě mnoho věrných příznivců, kteří si v pohasínajícím odpoledni přišli na své.
Foto: Město Most
Asonance (to je druh rýmu, jak praví encyklopedie) byla první kapela, která se svými devíti členy a mnoha nástroji využila okrouhle široké pódium na Benediktu téměř bezezbytku. Ačkoli stále amatérské seskupení kolem Jana Lašťovičky existuje už od roku 1976, v Mostě mělo svou premiéru. A úspěšnou. Keltské melodie, irské balady - to je to pravé ořechové pro interprety Asonance i její posluchače. Nechyběla ani flétna a housle. Dvě zpěvačky vhodně doplňovaly mužské hlasy. Dva havrani, Já s tebou nepojedu, Bratrova pomsta, Utečeme lásko - takové písně zněly sobotním teď už večerem.
Foto: Město Most
JAMAIR ve finále festivalu od 21 hodin nabídl hudbu nejpestřejší a jak instrumentálně tak pěvecky asi nejkvalitnější - možná i proto ne nejmasovější. Ale jen hlas Ireny Budweiserové přece vždycky stojí za to. V doprovodu výsostných muzikantů i zpěváků, harmonikáře Mária Biháryho a kytaristy Jakuba Racka, zněla převážně z úst frontmanky Ireny angličtina, španělština, romština i čeština. Byť třeba Klepání na nebeskou bránu zazpívala sehraná trojice v Dylanově originálu a ne v téměř zdomácnělé Kalandrově verzi. Na rozdíl od Budweiserové činnosti ve Spirituál kvintetu tady mohli posluchači slyšet i její mluvené slovo, kterým skladby uváděla. Biháryho harmonika kouzelně měnila atmosféru i náladu - chvíli zněla jako v přímořském večeru někde na pláži, jindy coby součást jazzového koncertu, pak zase romskou muzikálností a živelností. Hudební fajnšmekři si tak přišli na své a zdaleka ne jen díky mnohovrstevnatému projevu a charakteristicky ostrému a energickému hlasu zpěvačky.
"Malé Sydney" na Benediktu začalo svou novodobou historii za ideálního počasí a vskutku povedeně. Nabídlo zájemcům vesměs jen s půlhodinovými přestávkami pět hodinových koncertů zdarma.
(vn)