Záluží - V areálu Unipetrolu v Záluží u Litvínova ornitologové okroužkovali tři mláďata sokola stěhovavého. Díky identifikačním kroužkům odborníci budou v budoucnu přesně vědět, kde se sokoli narodili a jak jsou staří. To se například neví o rodičích sokolích mláďat, neboť ti kroužky nemají. Ne všechny sokoly se totiž podaří ornitologům označit. Platí to zejména pro ty dravce, kteří žijí ve volné přírodě. Na projektu hnízdění sokolů spolupracuje skupina Unipetrol s neziskovou organizací ALKA Wildlife od roku 2011. Doposud se díky společné iniciativě vylíhlo na komínech výrobních závodů Unipetrolu třicet mláďat.
V Unipetrolu sídlí na stometrovém komíně teplárny T700 už dlouhá léta stejný pár. Jejich mladé lze nyní sledovat nepřetržitě v přímém přenosu na www.starameseosokoly.cz. „V budce jsou tři mláďata, ale nejsme si jisti pohlavím. Určitě se tu nachází dvě samičky a možná jeden sameček, nebo menší samička. To uvidíme, až začnou dorůstat. Všechny tři se mají čile k světu,“ prozrazuje ornitolog Václav Beran ze sdružení ALKA Wildlife. Kroužkování slouží k tomu, aby se odborníci mohli v budoucnu o ptácích něco dozvědět: ,,Pouhým okem sokoly rozlišit nedokážeme, ale díky kroužkům je rozeznáme. Když mláďata dostanou kroužek, je to jako číslo našeho občanského průkazu. Poté na fotopasti nebo dalekohledem přesně zjistíme, o kterého sokola jde. Díky kroužkům víme, jestli sokolíci z Unipetrolu úspěšně přežívají, kam se odstěhují, s kým zahnízdí, zda jsou si věrní a další pikantnosti z jejich života,“ upřesňuje Beran. Letos sokolí samička snesla do hnízda na komíně teplárny v Unipetrolu celkem čtyři vajíčka. Jedno zůstalo neoplozené.
Sokoli se zdárně množí
„Každoročně investujeme do projektů spojených s ekologizací výroby přes jednu miliardu korun. Jsem rád, že rozvíjíme i takové úžasné projekty, jako je chov sokolů. O tyto vzácné dravce se v Unipetrolu staráme již jedenáct let. Dvě hnízdní budky máme v Litvínově, jednu v Kralupech a jednu v Neratovicích. Letošní rok je velmi úspěšný. Vedle tří mláďat v Litvínově máme také dvě mláďata v Neratovicích. Celkem se nám za celou dobu podařilo vyvést již 30 mláďat, což je velký příspěvek pro rozšiřování populace sokolů v Česku,“ říká Tomasz Wiatrak, generální ředitel skupiny Unipetrol a dodává: „Letos jsme navíc umístili k jednomu hnízdu v Litvínově online kameru, a umožnili tak sledovat život sokolů široké veřejnosti.“
Foto: Unipetrol
Sokol začíná s rozmnožováním poměrně brzy, tok probíhá od února a samička obvykle zasedá na vajíčka v březnu. Sedí na nich 30–32 dnů. Poté, co se mláďata vylíhnou, v hnízdě se dlouho nezdržují. Opustit ho dokáží už po měsíci, kdy polétávají po okolí. Ornitologové kroužkují ideálně 15–25 dnů staré sokolíky. Pokud by mláďata byla mladší, nešel by jim kroužek nasadit. Starší se již umí bránit a mohou být příliš agresivní. Hrozilo by jejich poranění nebo pád z budky.
Pestrý jídelníček je základ – holubi, sojky či netopýři
V hnízdní budce Unipetrolu ornitologové zjistili, co malí sokolíci dostávají k obědu. Na jídelníčku nechybí netopýři a další ptáci jako dlaskové, špačci, holubi a netradičně sojky. „V letošním roce je velká invaze sojek, která se projevila i na sokolím jídelníčku. Sokoli reagují právě na to, jaká kořist se nejvíce vyskytuje v jejich okolí,“ popisuje Václav Beran z ALKA Wildlife.
Typický sokolí den v době, kdy mají rodiče mláďata je velmi nabitý. Když sokoli nehnízdí, stačí jim ulovit si jednoho středně velkého ptáka na den, toho zkonzumují a potom odpočívají. O budku plnou mláďat se ale musí rodiče starat od rána do večera. Hned za svítání vylétají lovit. Takto to jde až do večera. Často se stává, že potravy je nedostatek a rodiče se dělí s mláďaty o vše. Pakliže jsou náhodou přebytky, sameček, jelikož je menší a loví i menší druhy ptáků, chodí do budky na zbytky. „Je možné sledovat samečka, jak přijde, prohlédne si budku, a když mláďata vše nesnědla, dojí se třeba nožičkou z kořisti,“ uzavírá ornitolog Václav Beran.
Sokol se dožívá až dvaceti let a na svá oblíbená hnízdiště se vrací celý život. S maximální rychlostí při střemhlavém letu přes 350 km/h je pravděpodobně nejrychlejším živočichem na Zemi. Sokol stěhovavý je na českém území tradičním ptačím druhem. Populace tohoto dravce byla nejsilnější ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, kdy se na území tehdejšího Československa hnízdilo minimálně šedesát párů. Z české krajiny sokoli vymizeli v 70. letech minulého století kvůli nadměrnému používání pesticidů v zemědělství. Opětovně se začali objevovat na konci 80. let. Na přelomu tisíciletí v Česku hnízdilo již zhruba dvacet párů. Dnes díky přísné ochraně žije na našem území zhruba sto párů sokola stěhovavého.
