Bílina – V bílinském Autokempu Kyselka bylo po dobu tří dnů slyšet bublání dvojtaktů. Od pátku 3. května do neděle tady byli ubytovaní účastníci Celostátního setkání majitelů a příznivců vozidel, vyrobených bývalým koncernem IFA v Německu. V areálu tak byly zaparkované wartburgy, barkasy, ale především trabanty tehdejší automobilky NDR. Vozů dorazilo do Bíliny několik desítek.
V pátek měli účastníci setkání připravený program s ohledem na skutečnost, že někteří přijeli z velké dálky. Trabant je podle svých majitelů sice best off, ale na dlouhé trasy neposkytuje odpovídající komfort. I přesto by například Petra Lněničková z Podbořan trabant za jinou značku neměnila. Jak ostatně prozradila, se svým manželem se seznámila právě na podobném srazu. V pátek se účastníci setkání nikam nerozjížděli a zůstali na místě. Prohlédli si areál Kyselka, zahráli minigolf a večer zakončili táborákem.
V sobotu byl program o poznání bohatší. Majitele dvoutaktů, kteří vyrazili už v ranních hodinách, čekala prohlídka technického muzea v bývalém dole Julius, návštěva železniční expozice na nádraží v Oseku, návštěva elektrárny Ledvice a tamní vyhlídky. V Ledvicích, na prostorném parkovišti u informačního centra ledvické elektrárny, měla veřejnost možnost si historické vozy pořádně prohlédnout a účastníky srazu podrobit výslechu.
Foto
My jsme se například od Davida Homoly z Bíliny dozvěděli, že zelený trabant cabrio, který dorazil a vzbudil nebývalou pozornost, je skutečnou raritou. Jedná se o vojenskou verzi, které se přezdívalo „kýblvagen“, podle Němců „Trabant Kübel“. Má docela jiný podvozek než ostatní trabanty a bylo vyrobeno jen pár kusů. Existuje ovšem i osobní verze, trabant cabrio „plážový“.
Sám David Homola dorazil s trabantem, pořízeným v 15 letech za 20 tisíc korun. Jeho starší bílinský kolega, který nám jméno neprozradil, svůj první trabant koupil za 50 tisíc a doma už jich má šest. Jak přiznal, na nic jiného není čas. David Homola s pořízením dalších zatím nepočítá. Současnou prioritou je pro něj dokončit studium medicíny a pak se uvidí. Podle ostatních majitelů trabantů, ale u jediného vozu neskončí. Jde prý o těžkou závislost.
Na dotaz, kolik takový koníček stojí, nám několik účastníků odpovědělo hodně vyhýbavě, nebo jen úsměvem. „Nejspíš, aby se manželky nedozvěděly,“ komentoval situaci se smíchem Láďa, který dorazil z Litvínova. Podle všech je dávno pryč doba, kdy bylo možné pořídit v Německu trabant za jeden dolar.
V dnešní době auto, přezdívané bakeliťák, Hitlerova pomsta, trsátko, rozzuřený vysavač, modrofuk, nebo prdítko tak lacino nikde nekoupíte. Jejich cena, i vzhledem historické hodnotě, rok od roku stoupá.
V neděli 5. června čekal na účastníky poslední den srazu. V dopoledních hodinách se kolona vozidel vydala z bílinské Kyselky směrem k Mostu. Účastníci akce si prohlédli zámek v Jezeří, mostecký Hněvín i přesunutý mostecký kostel. Po obědě se pak dvojtakty, opečovávané svými majiteli možná mnohdy lépe než vlastní manželky, vydaly s typickým bubláním na cestu k domovům.
