Most - Situaci, kterou v Mostě známe a všechny nás velmi tíží, chci řešit a také ji řeším. Týká se spolužití s občany, kteří mnohdy nejsou příliš přizpůsobiví. Někdo by mohl namítnout, že to není nic nového a že jsem to měla řešit již dávno. Děje se tak a brzo přijde legislativní opatření.
Problém, o kterém se tu bavíme, cíleně řeším z pozice senátorky již několik let. Opakovaně jsem komunikovala s exministryní Michaelou Marksovou, poukazovala jsem na to, že města nemají vůbec žádnou oporu v zákoně jak ovlivnit příchod obrovského množství lidí, kteří nechtějí pracovat, a i přesto dostanou v našem městě tzv. levné bydlení.
Dnes již vím, jak nesmírně složité je takové věci prosadit. Vůle i chuť by byla. Nasazení vzhledem k palčivosti této otázky také. Legislativní proces se však vleče a když už se podaří vyjednat alespoň drobný posun směrem k řešení, vstoupí do jednání různě silné lobbistické zájmy. Nestěžuji si, nevzdávám to, ba naopak. Dlouhodobou prací a neodbytností se podařilo prosadit alespoň to, že město má možnost vyhlásit určitou část za tzv. vyloučenou lokalitu. A to na základě toho, že se zde kumulují určité nepříznivé jevy. V praxi to znamená, že nově příchozí do této oblasti nedostanou doplatek na bydlení. To je pouze velmi chabý nástroj.
V současné době jsem již jednala s novou ministryní Jaroslavou Němcovou, která připravuje se svým týmem zatím dílčí úpravu zákona. Tato změna by se měla dotknout dávek jako takových, stanovení nájemného a oddělení plateb za energii a vodu od nájmů.
Bylo by dobré, kdyby se alespoň toto podařilo prosadit. Paní ministryně slíbila, že se bude připravovat komplexní novela. Budu tedy věřit, že se povede danou situaci řešit v nejkratším čase.
Jsem připravena v tomto pokračovat a komunikovat s paní ministryní i nadále ve smyslu, že města musí mít větší rozhodovací nástroje při ubytovávání nově příchozích občanů. Chtěla bych, aby byty byly poskytovány pouze tehdy, pokud tito lidé budou pro město pracovat.
Žijeme v době, kdy již jedna generace zažila, že jejich rodiče nechodí do práce a chodí si pro peníze na poštu či úřady. Výše příjmů těchto rodin je pak někdy vyšší, než matek samoživitelek, které do práce chodí a na žádnou dávku si nesáhnou. Bohužel, mnohdy je součet dávek vyšší, než platy žen pracujících například na poště. A to se musí změnit!
Avizuji, že nedělám naprosto žádné rozdíly mezi lidmi. Mám rovný přístup ke všem, kteří jsou slušní, vychovávají své děti, posílají je do školy a pracují. Nutno říci, že někteří mí kolegové senátoři, zejména pražští tuto problematiku nechápou a myslí si, že jsme asociální a nechceme těmto lidem pomáhat. Ale opak je pravdou. Znám řadu lidí, kteří se snaží nezištně pomoci. Já osobně jezdím do Chanova, byla jsem v komunitním centru a všude je nabízena pomocná ruka, pokud o ni někdo stojí.
Nabízela jsem paní ombudsmance, aby se na několik dní ubytovala v Mostě, nejlépe v blocích 90-100. Odmítla s tím, že tu situaci tady zná, ačkoliv tu byla pouze jeden den a to pouze několik hodin na vybraných místech.
Stát si musí uvědomit, jaké množství peněz do našeho kraje dává na různé rekvalifikace. Někdy však úplně zbytečně, protože absolventi těchto rekvalifikačních kurzů stejně zaměstnání nevyhledají. Lidem, kteří jsou dlouhodobě na dávkách se do práce totiž nechce.
Všem slibuji, že z pozice senátorky udělám maximum možného, aby se situace začala řešit. I když čas je proti nám, protože čím později bude vláda, o to více se krátí legislativní čas a my potřebujeme spěchat.
- MUDr. Alena Dernerová
- zastupitelka města Mostu
- senátorka
